Kočka a Vlk...?

45. ČÁST

... Byla to drobná paní, která nesla vodu s nějakým kusem látky k blízkém domu.
"Možná tam Wall bude..." pomyslela jsem si.
Chvíli jsem počkala, pak se rozběhla a vyšplhala na strom vedle domu.
Na větvi, na které jsem právě seděla, jsem viděla do osvětleného pokoje. Na posteli ležel Wall a vedle mu ta paní ošetřovala rány na rukou.
Wall měl obvázaný celý hrudník a hlavu. Teď mu paní zavázala i pravou ruku. Vypadal trochu jako mumie.
Když ta paní odešla, potichu jsem otevřela okno a vlezla do pokoje. Z blízka vypadal Wall ještě hůř než z toho stromu.
Byl všude odřený, ale vypadalo to, že má jenom odřeniny. I hrudník se mu zvedal a klesal ve stejném tempu a jeho dech už nebyl tak těžký.
Sedla jsem si na židli vedle postele a sledovala ho. Opatrně jsem ho chytila za ruku. Cítila jsem nepatrný stisk.
"Ca-ty" bylo vidět, že se mu špatně mluví.
"Ššš... Jsem tady a jsem v pořádku. Ty teď jen odpočívej a spi. Neboj, nikam nepůjdu. Zůstanu tady." jemně jsem ho pohladila po tváři. I tak pomlácený vypadal roztomile.
Nevím, jak se to stalo, ale usnula jsem. Vzbudilo mě až jemné poklepání na rameno. Narovnala jsem se. Bolely mě záda.
"Dobré ráno. Jak jste se sem dostala a jak jste utekla?" zeptala se mě paní, která včera ošetřovala Walla.
"Oknem." odpověděla jsem jí ještě trochu rozespale. Paní jen kývla na souhlas a dál vyměňovala Wallovi obvazy.
"Jak je na tom? Bude v pořádku?" Wall už vypadal lépe, ale stejně jsem se musela zeptat.
"Bude v pořádku. Není nijak zvlášť zraněný, jen je na několika místech odřený. Bude tam mít nanejvýš jen malé jizvičky." spadl mi obrovský kámen ze srdce, když jsem slyšela její slova.
"To jsem ráda. A kdy se asi tak vzbudí?"
"Asi kolem večera, musí nasbírat hodně energie. Pomůžete mi?" zeptala se mě a já jí hned přiskočila na pomoc.
Držela jsem Walla, zatímco ona mu vyměňovala obvaz a mazala záda mastí. Jeho záda vypadala ošklivě.
"Co jsem to zase udělala? Zase jsem mu, způsobila potíže." pomyslela jsem si.
"Jestli chcete, můžete zde zůstat, ale hledá Vás polovina vesnice. Sem nepůjdou, protože Váš přítel potřebuje klid." řekla mi mile.
"Děkuji, ale myslím, že půjdu s Vámi, aby tu nedošlo ještě k něčemu horšímu." nechtěla jsem teď Walla opouštět, ale bude to tak lepší a možná se dozvím něco i o této vesnici.
"Jste zajímavá osoba. Vypadáte na křehkou dívku, ale jste veliká bojovnice.
Nenecháte na sebe nikým sáhnout, ošetříte si sama zranění, vyplížíte se z domu po stromě, poté se zase vyšplháte do pokoje Vašeho přítele a teď jdete se mnou, aby se tu kvůli Vám nestalo něco někomu, koho ani neznáte. Jste velmi zajímavý člověk a mnoho lidí by se od Vás mohlo učit."