Kočka a Vlk...?

56. ČÁST

  "Co to tady kujete za pikle?!" zeptala jsem se, než jsem si dala do pusy borůvky.
  "Ale, to holky nepochopí, to je klučičí věc. Dojdu zkontrolovat koně." Už bych si měla zvyknout, že arogantní úšklebky a Nylan patří k sobě.
  Když odešel zeptala jsem se Walla... "Je tu hezky, že?"
  "Jo, působí to...kouzelně, ale tak nějak odděleně. Nepřipomíná ti to něco?" zeptal se Wall.
  "Ano. Taky jsem nad tím uvažovala. Je to krása, ale byla by ještě větší, kdyby ty dvě krajiny byly spojené... Jako Kočky a Vlci." Wall jen souhlasně kývl.
  "Vážně jste jako dvě hrdličky." Nylan se usmíval.
  "Proč? Pždyť si jenom povídáme." řekl Wall a já přikývla.
  "To vidím. Když se na sebe díváte, jiskří to mezi vámi tak, že mám strach, že zapálíte tuhle louku a ještě ke všemu máte propletené prsty. Z toho se nevymluvíte." řekl a ukázal na naše ruce. S Wallem jsme se taky podívali tím směrem a když jsme viděli naše propletené ruce, uskočili jsme každý na kraj deky.
  "Vy...mi fakt...dáváte...zabrat... Vy...jste...opravdu...unikát." Nylan dostal strašný záchvat smích, až jsem se o něj začala bát. Skácel se na zem. Já i Wall jsme k němu přiskočili.
  "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se opatrně, když se uklidnil.
  "Jo, už jo, ale vy ne! No, konec konců to jednou pochopíte sami. Už se s vámi nebudu zabývat." řekl. Já ani Wall jsme ho nepochopili a naklonili hlavu na stranu. Bohužel, zase děláme ty samé vědci, takže jsme se bouchli, což vyvolalo další záchvat smíchu u Nylana.
  "Pojďte,...už...radši...pojedeme...nebo se...nedožiju zítřka." Nylan úplně brečel, takže jsem se divila, jak našel a nevyplašil koně.
  Celou cestu jsme nikdo nepromluvil, protože jsem se dívala na jednu stranu, Wall na tu druhou a Nylan se uprostřed smál na celé kolo.
  Nesešli jsme ani z té lesní cesty a já sesedla z koně. Wall i Nylan udělali to samé. Wall mi vzal koně a já šla opatrně, neboť nemám s tím kopcem dobré zkušenosti.
  Ve stájích jsme se postarali o koně. Vykartáčovali jsme je a doplnili vodu a žrádlo, aby byli na zítřek silní.
   "Tak dobrou, uvidíme se ještě zítra." rozloučil se s námi už jen usmívající se Nylan a šel domů. Dnešek byl tak namáhavý, že jsem stěží vyšla schody (a to jsem spala až do poledne). Mám pocit, že jsem spala už když jsem si lehala na postel, takže mě přikryl asi Wall, než si šel lehnout na už svojí postel.