Kočka a Vlk...?

40. ČÁST

"Dobré ráno."

  Wall to řekl, jakoby se nic nedělo a tohle byla naprosto normální situace.
Zdálo se, že mě ta dvě slova probudila a já okamžitě vyskočila z Wallovi postele na mojí, a to co nejdál.
  Wall se na mě udiveně podíval, a když viděl můj rudý obličej a deku, zmuchlanou v mých rukou, rozpačitě se podíval jinam a prsty si prohrábl vlasy.
  "Pr-promiň, to jsem nechtěl, ale není to tak, jak to vypadá. Dovol mi to vysvětlit." prosebně se na mě podíval a potom odvrátil pohled. Ani nečekal na mojí odpověď a začal vyprávět.
  "Včera jsi mi usnula na rameni, tak jsem tě odnesl a položil na mojí postel. Převlékl jsem se a chtěl tě odnést na tvoji postel, ale ty jsi nechtěla a prosila mě, abych s tebou zůstal, tak jsem si lehl vedle tebe a ty jsi spokojeně spadla dál.
  Počkal jsem, než usneš pořádně a potom jsem si chtěl jít lehnout na tvoji postel, ale držela jsi mě držela za ruku, tak jsem zůstal a usnul."
  Ke konci se mi nepřetržitě díval do očí a věděla jsem, že je to pravda.
  "Jo... Ehm... Tak dobré ráno. Půjdeme na snídani?" zeptala jsem se. Wall jen kývl a vyšli jsme z pokoje.
  Došli jsme do útulné pekárny, kde jsme si koupili pečivo na snídani a šli si sednout k jednomu stolku. Pečivo bylo krásně křupavé a stále teplé.
  Poprosila jsem paní za pultem o sklenici mléka. Měla by mi ji přinést nějaká pomocnice, která tu pracuje.
  Po chvíli mi přinesla mléko ta holka, se kterou se Wall bavil. Wall se na ni mile usmál a tak jsem nasadila ten nejlepší úsměv, který jsem dokázala.
  Wallovi úsměv oplatila, a když pokládala sklenici s mlékem, vylila mi ji do klína. Mohlo mě to napadnout z jejího pohledu, ale nestihla jsem včas zareagovat, takže mi mléko steklo přímo na šaty.
  Okamžitě jsem se postavila. Ta holka se mi omlouvala, ale já jí nevnímala a rozběhla jsem se z pekárny přímo do hostince.
  O chvilku později vtrhl do pokoje Wall zrovna v tom nejhorším okamžiku. 
  Otevřel dveře zrovna, když jsem ze sebe svlékala šaty. Byla jsem za dveřmi, takže mě neviděl. Rozhlížel se po pokoji a když si mě všiml, zrudl a stočil pohled jinam.
  "O-om-m-m-omlouvám se. Ne-nevěděl j-jsem, ž-že se p-př-pře-vlekláš. N-ne-nevypadala jsi d-d-dobře, a t-tak j-jsem se o t-tebe b-bál." mezitím, co to ze sebe vykoktával, jsem se s rudým obličejem převlékla.
  "Už se můžeš otočit."

  Omlouvám se za menší pauzu. Už to bude v pořádku. Jinak děkuji všem, co to čtete. Budu rada za vaše názory.
Pěkně čtení... ;-)