Kočka a Vlk...?

47. ČÁST

  Cestou nás všichni sledovali. Před domem jsem se zastavila. Stařenka se na mě podívala a ten kluk se mě pobaveně zeptal... "Co je? Bojíš se promluvit se svým klukem?"
  "Tak zaprvé: Není to můj kluk. Za druhé: ne nebojím se s ním mluvit a za třetí: stále neznám tvoje jméno, pane egoisto." nevím proč, ale vždy, když s ním mluvím, mám chuť mu snížit to jeho ego. Kde se ve mě ty pocity berou?
  Hodil po mě hodně vražednej pohled, ale sklopil uši.
  "Moje jméno je Nylan."
  "Zajímavé jméno, jsem Caty... Počkej, tys říkal, že se s ním bojím mluvit, on je vzhůru?"
  "Právě se probouzí."
  Zajímalo mě, jak to ví, ale v tu chvíli jsem se starala jen o to, po kolika budu brát schody nahoru.
  Schody jsem brala po dvou a za okamžik jsem už stála u dveří a prsty přejížděla po klice. Nakonec jsem se odhodlala a dveře otevřela.
  Wall seděl na posteli, a když jsem vešla, podíval se na mě. Už vypadal líp, ale pořád dost pochroumaně.
  Najednou se ve mě začali mísit různé pocity. Vrhla jsem se Wallovi kolem krku a začala brečet. Silně mě objal a přitáhl blíž k sobě.
  "Proč jsi to udělal?!... Proč...?!... Vždyť jsi mohl umřít, chápeš to?!... Víš, jak jsem se o tebe bála?!... To už nikdy nedělej!..." bouchala jsem ho pěstmi do hrudi a snažila se od něj odtrhnout, ale způsobilo to jen to, že si mě k tělu přimáčkl ještě víc.
  "Jsem tady... Ššš... Neboj se... Jsem v pořádku... Nic se nestalo-"
  "Stalo! Straně jsem se o tebe bála, po stromě utekla z pokoje a vyšplhala do tvého pokoje, poškrábala jsem jednoho kluka a vůbec. Od tý doby, co jsem s tebou, jsem se změnila k nepoznání. Teď mě máš na svědomí a kdyby se ti něco stalo, něco bych si udělala, protože bych nesnesla, že se ti něco stalo kvůli mě... zase." odtáhl se ode mě, chytl mě za ramena, a donutil mě tak podívat se mu do očí.
  "Tak poslouchej!... Mě se nic nestalo! Jsem v pořádku! Nic si za vinu dávat nemusíš. Ty nemůžeš za to, že se ten kůň splašil a já dobrovolně seskočil z koně. Ty za nic nemůžeš." celou dobu se mi díval přímo do očí.
  Když skončil s proslovem, rozbrečela jsem se nanovo. Opět si mě přitáhl na hruď, hladil mě po vlasech a pomalu se se mnou houpal.
  Nakonec jsem mu usnula v náručí. Poslední dobou mu v náručí usínám skoro pořád.

  Ahoj... Chci vám strašně moc poděkovat za tolik shlédnutí... Rada bych také znala vaše názory, takže můžete psát klidně i kritiku... Ja vás za to nekousnu... Strašně moc DĚKUJI všem čtenářům... Veselé čtení ;-)