Kočka a Vlk...?

54. ČÁST

  "A kdy vlastně odjíždíte?"
  Při této otázce jsem se podívala na Walla, protože jsem to taky chtěla vědět.
  "Můžeme odjet už dnes, ale jestli chceš, pojedeme zítra." celou dobu se mi díval do očí.
  "Zítra." usmála jsem se na něj a na Nylana.
  "Fajn, tak si po obědě uděláme menší výlet... Vaše veličenstva." řekl Nylan s tím jeho arogantním úsměvem. Wall se pousmál.
  "COŽE?!" nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Opravdu mě oslovil Vaše VELIČENSTVO?!
  "Měla by sis zvykat. Na zámku ti tak budou říkat pořád. Z Walla jsem vypáčil i tohle. Konečně se Kočky a Vlci spřátelí." ani já, ani Wall jsme ho nepochopili.
  "Neřešte to a pojďte sázet. Už začínám mít hlad." jen jsme s Wallem kývli a dali se do práce. Za chvíli jsme měli hotovo a šli se najíst do, mě už známé, hospody.
  "Dobrý den. Rád tě zase vidím, Nylane, a zde přítomnou slečnu též." přivítal nás číšník, když jsme se posadili ke stolu.
  "Dobrý den, já si dam to co posledně." mile jsem se na něj usmála.
  "Já také prosím." hned se ke me přidal Wall. Opravdu mu to jídlo chutná.
  "Tak třikrát... ještě prosím svačiny zabalit. Díky." dokončil objednávku Nylan.
  "Hned to bude." odpověděl číšník a za chvíli jsme měli na stole tři obrovské talíře a tím obrovské myslím tak dvě veliké porce.
  Zašla jsem nad klukama, jak to mohli sníst celé. Já měla problém do sebe nacpat ani ne půlku.
  "Musím si zapamatovat. Dávat si tady dětské porce a k tomu poloviční." už se mi z toho všeho jídla dělalo zle.
  "Ty už nebudeš? Vždyť jsi nesměla ani půlku." Nylan vypadal jako naprostej ignorant. Wall se jen zasmál.
  "Musím na vzduch." už jsem se zvedla, když jsem jim to říkala. Vyšla jsem z hospody a byla ráda za čerstvý vzduch. Posadila jsem se na schody a z hluboka dýchala.
  "Na, vezmi si to." Wall mi podával sklenici s vodou.
  "Děkuju." vzala jsem si jí a napila se. Ještě chvíli jsme tam seděli mlčky, ale pak Wall narušil to ticho.
  "Příští město už nebude jenom vlčí." řekl.
  "Byl jsi tam už někdy?"
  "Jo. Jednou."
  "Jaké to tam je?"
  "Úžasné. Kočky a Vlci tam žijí společně. Přátelí se spolu, pracují a mají spolu i rodiny. Samozřejmě, jsou tam i tací, kteří odsuzují všechny kolem sebe a dělají nepříjemnosti, ale jinak to je město, ve kterém bych chtěl žít." Wall mluvil, jakoby byl duchem jinde a já ho celou dobu poslouchala.
  "Jo, bylo by fajn, kdyby neexistovali války mezi Vlky a Kočkami." oba jsme se Nylana lekli.
  "Tak pojďte! Samo to sem nedojde."