Před 5 lety:
"Takže třído, dnes k nám nastoupí nová studentka. Doufám, že ji přijmete s otevřenou náručí a budete si rozumět. Nyní, pojď dovnitř."
Bylo to tu. Nová škola, noví přátelé. Nemůžu se dočkat!
Musela jsem se pousmát.
Vešla jsem do třídy. Všichni se na mě dívali. Nebylo to příjemné, ale co."Jmenuji se Emily. Doufám, že si tu najdu dobré přátele."
Usmála jsem se. Všichni mě pozdravili a paní učitelka mě posadila do prostřední lavice vedle nějaké holky.
"Ahoj! Já jsem Elisabeth, ale všichni mi říkají Liz!"
Byla to příjemná holka plná energie."Ahoj Liz, doufám, že budeme super kamarádky."
Nevěděla jsem, co bych měla říct víc."Na to vem jed!" Nádherně se usmála...
O přestávce se všichni nahrnuli k našemu stolu.
"Odkud jsi?" "Proč ses přestěhovala?" "Co máš ráda?" "Co tě baví?"
Tolik otázek...
Najednou ke mě přišel kluk co sedí za mnou."Nechte ji dejchat. Je to tu pro ni nové. Co třeba, že by jsme se nejdřív představili my? Já jsem Gray. Příjmením Edward."
Gray... Měl bílé vlasy a modré oči. Po chvilce se okolo něj vytvořila nádherná atmosféra. Všichni ho poslechli a začali se postupně představovat. Nakonec došlo na takovou nafouklejší holčinu.
"Jmenuji se Sarah, a nemíním se s tebou bavit. Nelíbíš se mi."
Jakmile to řekla, hned se několik původně příjemných holek změnilo. Všechny přešly na její stranu, teda až na Liz.
"Tak se ti nelíbí no a? Ještě ji ani pořádně neznáš. Co se ti na ni nelíbí?"
Liz... jěstě mě ani neznala, ale hned se mě zastala. Došlo mi, že ji v tom nemůžu nechat samotnou.
Přece jen, je to hádka o mě."Díky Liz. To nevadí, každý má právo na svůj názor."
Ano. Každý má svůj názor. To vím už od 1. Třídy... šikana, protože jsem byla jiná....
"Jsi docela chytrá. Ale stejně se mi nelíbíš. Ruce pryč od Graye, a nechám tě být."
Huh? Jenom kvůli Grayovi... jenom kvůli tomu, že se mě zastal....
Po škole mě Liz provedla celou školou. Měli to tu dost dobře vybavené...
Potom už Liz šla domů, ale já ještě musela něco zařídit. Vytáhla jsem z kapsy papírek:Až tě tvůj průvodce opustí, sejdeme se na hřišti.
SarahNevěděla jsem co po mě chce, ale proč ne.
Když jsem tam došla, už tam významně seděla na lavičce spolu se svým doprovodem."Tak jsi přišla. Nebudeš tak chytrá, jak jsem si myslela."
Nechápala jsem ji... Začala se ke mně přibližovat.
"Neříkala jsem ti, ať dáš ruce pryč od Graye?"
"A-ano, říkala.."
"Tak proč ses s ním dneska znova bavila?!"
Byla naštvaná... hodně... a už jsem to pochopila... vrací se moje denní rutina..."T-to se s ním nemůžu ani b-bavit...?"
Na víc jsem se skutečně nezmohla."Ty jsi fakt naprosto blbá! Ruce pryč znamená ruce pryč!!!!"
Shodila mě na zem. Dost to bolelo.
ČTEŠ
I am FINE
Teen FictionSmutek, strach, zášť, zlost... tyto a ještě další pocity se mohou jednoduše skrýt. Stačí jen říct "Je mi fajn" a je to, jako kdyby vůbec neexistovaly...