I am FINE

Epilogue - Another life

Procházím se sluchátky v uších ulice města. Vůbec okolí nevnímám a jen si tiše pobrukuju melodii písničky co mi zrovna začala hrát.

Dneska nic na učení nemám.. možná si něco přečtu..

Pomyslím si a akorát procházím kolem obchoďáku. Zastavím se v chůzi a podívám se tam.

Akorát jsem dostal výplatu... neměl bych tam hnedka jít.. vždyť ji celou ztratím v knihkupectví...

Ani ne za pár vteřin jsem už uvnitř té velké budovy a mířím si to rovnou do již zmíněného obchodu. Vstoupím dovnitř a zhluboka nasaju vůni knih.

"Ahojky! Dlouho jsme tě tu neviděly Grayi!"

Naštěstí je uslyším i přes sluchátka, a odpovím jim.

"Dobrý den, to víte.. umělecká škola a brigáda nejde moc dohromady... nemám pak vůbec čas.."

Usměju se na prodavačky, které si mě již pamatují z minulých návštěv. Dál mi hraje v uších hudba.

Tak na co se dneska zaměříme..?

Nejprve projdu světové beletrie a pak jdu do sekce detektivek, hned vedle jsou horory, tak si vezmu pár knížek do košíku.

Fantasy? nebo komiksy?

Rozhodnu se pro komiksy. Dojdu tam a všimnu si, že přeložili mangu Tvé jméno do češtiny. Je tu poslední kus, tak si ji vezmu.

Najednou si všimnu, že nejsem jediný kdo o ni má zájem, protože ji drží ještě jedna, mnohem jemnější a menší ruka.

Ženská ruka.

Jako sorry dámo, ale tohle je moje..

Pomyslím si, vyndám si sluchátka a chci jí něco říct, ona se ale ozve jako první a zaseknu se, když uslyším její hlas.

"O-omlouvám se.. pardon.. já na tuhle knížku čekám už hrozně dlouho.. n-nemohl byste mi ji prosím nechat?"

To není možný.. proč mi ten hlas přijde tak povědomý a zároveň neznámý?

Podívám se na tu dívku a oba překvapeně zalapáme po dechu.

Díváme se jeden na druhého jako kdybychom viděli ducha.

To je šílený... neznám ji a přesto to vypadá jako.. yjako kdybych ji znal roky..

Skenuju celý její obličej.

Až se divím, že už nezrudla.. narozdíl ode mně...

Nejvíc se mé oči zaměří na ty její.

Tak krásná a zajímavá barva..

Ona také zaměří svůj pohled na mé zářivě modré oči. Nejspíš až v tenhle moment si všimla, že zírám přímo na ty její, takže je během setiny vteřiny také rudá jako rajče.

Po pár momentech hrobového (až trapného) ticha oba najednou vyřkneme..

".. neznáme se odněkud?"