Z pohledu Adriana
Nakonec se mi světe div se skutečně povedlo usnout. Sice jsem po ránu vypadal jak zombík, ale lepší jak nafouklej dědek.
Zíval jsem skoro celou cestu až ke kuchyni, odkud se linula příjemná vůně.
Že by to byly... palačinky? Ale Mamka ještě spí...
Nahlédl jsem dovnitř a tam uviděl Graye.
Si dělá prd#l ne?
Zasmál jsem se sám pro sebe a nahlas promluvil.
"Tys vařil? Se divím, že to tu nevybuchlo..."
Škubl sebou jak se lekl a pak na mě uraženě pohleděl.
"Dobré ráno i tobě."
Mlčky usedl na svou židli a začal do sebe cpát ty sirupem polité palačinky.
Jak kdyby měl krámy... twl co mě to poslední dobou napadá...
"Tak promiň no."
Opět jsem si prohrábl své rozcuchané vlasy a ještě hlasitěji zívl.
"Copak copak? Nevyspal ses dorůžova?"
Uchechtl se a já ho spražil pohledem. Ihned se přestal šklebit a já téže usedl.
"No, spal jsem asi jenom 3 maximálně 4 hodiny, takže mě nech dejchat..."
"Cos dělal?!"
Ups. Já nic. Já bagr.
Začal vřeštět jak Liz s Henrym dohromady.
Mají na něj blbej vliv...
"Říkám klid... Třeští mi hlava jak nevím co... pitomá matika... pitomej Daniel..."
"Co udělal?"
A k#rva... proč jsem tak blbej?! I když jsem tu poslední část věty řekl polohlasně, tak mě musel slyšet...!
Trochu jsem zrudl a celkem se i probral z mého "dospávajícího režimu", jak tomu rád říkám.
"N-nic!"
Vyřkl jsem trochu uškrceným hlasem a koukal do země. Pak jsem pohled přesunul na Graye protože celkem dlouho mlčel. On na mě nechápavě čuměl a až po chvilce promluvil.
"...poslal ti snad nějaký porn-"
"TO UŽ VŮBEC NE!!!"
Zakřičel jsem, zvedl ze židle, popadl svůj talíř s palačinkama a sprintem vběhl do svého pokoje. Třískl jsem dveřmi a rovnou po nich sjel na zem.
JAK HO SAKRA MOHLO NĚCO TAKOVÉHO NAPADNOUT?!
Nechápal jsem a stále mi to kolovalo v hlavě.
On přece takovej není...
Najednou jsem se ale zasekl.
O Danielovi toho vím hrozně málo, takže se ho tu zastávat nemůžu i kdybych chtěl sebevíc...
Najednou mi cinkl mobil což znamenalo, že mi přišla zpráva. Nevím proč, ale věřil jsem, že bude od Daniela. Ihned jsem ho sundal z nabíječky a skutečně. Na obrazovce mi svítilo upozornění z messengeru:
*Uživatel/ka Pretty boy🏳️🌈 vám
poslal/a zprávu*Vložil jsem do mobilu svůj PIN a rozklikl naši konverzaci.
ČTEŠ
I am FINE
Teen FictionSmutek, strach, zášť, zlost... tyto a ještě další pocity se mohou jednoduše skrýt. Stačí jen říct "Je mi fajn" a je to, jako kdyby vůbec neexistovaly...