I am FINE

Lucky!!

Když jsem se ho zeptala, trochu ztuhl, nechtěl se mi podívat do obličeje a napnul všechny svaly v těle. Nemohl být však tak napjatý, jako já. Chtěla jsem znát odpověď.

"Noo...."

"Nooo?"

Chvilku zaváhal, ale pak se začal červenat a odpověděl mi.

"Víš... já mu včera o tobě vyprávěl, jak jsi milá, chytrá, hezká..."

Najednou Adrian nebyl jediný, kdo měl tváře zbarvené do růžova. Sklopila jsem pohled. On se naštěstí pořád koukal jinam, takže nemohl vidět mou rudou barvu.

Díky bohu za to!

"A tak nějak se se mnou vsadil..."

Eh?

"Cože? O co?"

"No... že mě pozveš k sobě domů..."

"...kdo vyhrál?"

Perverzák nebo pan tajemný?

"No pochopitelně já!"

...perverzák.

Začal se nervózně usmívat. Dělala jsem strašně naštvanou a propalovala ho pohledem. Pak jsme se však oba začali nekontrolovatelně smát.

Když jsme to už rozdýchali a já Adriana nemlátila polštářem po hlavě, zeptala jsem se ještě na něco.

"A jak si může být jistý, že to je můj pokoj?"

Na to se Adrian jen usmál a ukázal mi fotku, kterou mu poslal ještě předtím, než vyfotil strop. Mé tváře najednou dostaly barvu rajčete a Adrian opět dostal polštářem po hlavě. Ta rána zapříčinila to, že spadl z postele na zem.

"P-p-proč jsi fotil i-i mě?!?!"

Tahle opice mě totiž vyfotila jak jsem si sundávala mikinu.

Vždyť to vypadá, jako kdybych mu dělala nějaký striptýz!!

Vražedně jsem se na něj koukala a on se jen s nervózním, klepajícím se hlasem usmál.

"Ty jsi fakt perverzák.... perverzní starý dědek..."

"Hehehe... promiň. Nemohl jsem odolat..."

Propalovala jsem ho pohledem jak jsem mohla, až jsem si klekla k němu na zem, popadla ho za triko a s úsměvem na tváři mu něco pověděla.

"Za tohle mi uděláš jednu malou laskavost... nebo si tě podám."

Druhou ruku jsem dala v pěst, aby to vypadalo, že ho fakt chci praštit. Přitom mi stále na tváři hrál škodolibý úsměv, který Adriana očividně děsil nejvíc. Klepal se totiž jak osika a já měla co dělat, abych nevybuchla smíchy.

"A co to je za laskavost....?"

"Zítra po škole půjdu k tobě na návštěvu. Když odsouhlasíš zapomenu, že se něco takového stalo. Platí?"

"P-platí..."

Stále se trochu klepal. To už jsem ale nevydržela a začala se smát na celý kolo.

"Haha-Mě-měl ses Haha vi-Ha-vidět-hahaha!"

Tak nějak jsem to přes ten smích ze sebe vydala a pak sledovala jeho reakci. Nebyla taková, kterou jsem čekala. Doufala jsem v tu, kdy se na mě naštve a bude mě chtít zabít, ale tahle byla jiná. Byla plná obav a nejistá. Začala jsem se bát o naši dohodu.

"Ale nezapomeň, slíbils to!"

"Vím, vím..."

Po chvilce se usmál a na oplátku za to vystrašení mě začal lechtat. Já ale nezůstávála pozadu, takže jsme tam oba vřískali jak malé děti. Pak mu ale zazvonil mobil.