I am FINE

Letters

Z pohledu Liz

Uslyšela jsem řinčet ten strašnej krám pod názvem budík. Nesnáším jeho zvuk, ale novej se mi kupovat nechce.

"Jdi někam!"

Popadnu ho a hodím směrem koš na špinavé prádlo.

"Zásah!!"

Zvolám radostně, ale i tak se zvednu z postele. Kouknu na mobil a zjišťuju, že se pro mě má Henry přibližně za 45 minut stavit.

Nestíhám!!!

Vyběhnu do koupelny a začnu se líčit. Né moc výrazně, jenom tak akorát. Dám si make-up, pudr, řasenku a tvářenku.

To pro dnešek bude muset stačit...

Pak se převléknu do černých legín, na které si dám šedou sukni, černobílé tričko a žlutý svetřík.

Miluju tuhle kombinaci!!

Pak s taškou v ruce seběhnu dolů a vidím mamku, jak mi připravuje snídani s obědem.

"Dobré ráno!"

"Dobré ránko zlatíčko!"

Usměje se na mě jak sluníčko. Mamka nemá práci, takže zůstává doma a stará se o mě s mým mladším bráchou.

"Díky moc za svačinu."

"Nemáš zač... mimochodem. Přišel ti dopis."

Nevěřícně na ni kouknu.

"Dopis?"

Kdo v 21. století posílá dopisy?!

"No, nevím co jiného by to bylo..."

Podá mi ho, jenže v té samé chvíli zazvoní náš dveřní zvonek.

"To bude Henry! Musím běžet!"

Popadnu dopis a strčím si ho do kapsy. Mamku políbím na čelo a už si to plnou rychlostí mířím ke dveřím.

"Už běžím!!"

Zvolám a jen co otevřu dveře, objevuje se v nich hnědovlásek se svým typickým nepřítomným úsměvem.

"Dneska sis fakt pospíšila."

"Já vím! Jsem holt nejlepší!!"

Pochválila jsem se a my vyšli směr škola. Povídali jsme si když vtom jsem si všimla Henryho bundy...

"Liz? Co je? Vypadáš, jako kdybys mě chtěla zabít-"

"Co to je za bundu?"

Asi se to bude zdát divný, ale já jsem na módu hodně háklivá. A tím myslím HODNĚ!

"Je nová. Včera jsem ji dostal od táty. Hezká, že?"

... děláš si srandu?

Ta bunda nebyla ošklivá... měla hezký střih, to Jo. A celkem se mi i líbila... Nechtěla jsem mu kazit radost z dárku a tak jsem se snažila být mírná a nijak to nekomentovat.

"Jojo... hezká..."

Jenže on to musí vždycky nějakým způsobem pokazit...

"Mě se na tom stejně nejvíc líbí ta barva! Vypadá jak ta, co jsme měli na skautu!"

A teď jsi to vymňoukl...

"To snad..."

"Co?"

"To snad nemůžeš myslet vážně!!! Koukni se na tu barvu pořádně!! Vždyť ta zelená vypadá jako... jako..."

Nemohla jsem přijít na to správné slovo.