I am FINE

Day after

I po tom včerejším incidentu jsem se cítila tak nějak normálně.
Na mlácení jsem byla zvyklá, takže mi to nevadilo...

"Jděte s tím k čertu!"

Ale některé modřiny se do rána pěkně vybarvily.

"Vypadáš jak nějakej zápasník, co dostal pořádně nafrak"

Nojo... Já zapoměla...

"Copak? To nepozdravíš brášku?"

Pravda. Brácha měl dnes přijít domů. Jmenuje se Daniel a dnes mu bude 24. Někdo se nemůže dočkat narozenin.
Darovala jsem mu otrávený úsměv a byl spokojen.

"Já myslel, že už nejsi mimino, který padá ze schodů..."

Ne... neříkejte že.... jop. Máma mu to už vyžvanila. On na to jen tak neskočí.
Do pytle...

"Notak ségra... o co jde?"

"To není tvá starost."

Radši jsem ho rychle odbyla.
Lepší než s ním tady půl hodiny vykládat. Popadla jsem svůj oběd a zamířila ke dveřím. Jen co jsem je otevřela, čekalo na mě překvapení.

"Čau Em! Tak co? Lepší?"

Liz, Henry a i... Gray?
Vypadal docela ustaraně.

"Hele, děcka..."

Najednou jsem za sebou uslyšela mě moc dobře známý hlas.

"Dejte mi prosím na ségru bacha. Jen byla 1. den ve škole, spadla údajně ze schodů. Moc se mi tomu nechce věřit, tak vás o to žádám..."

Huh? Je tohle doopravdy můj brácha? Ten jeho prosebný výraz... to je snad poprvé co ho takhle vidím...

"Můžete se spolehnout veliteli!"

Otočila jsem se směrem k ostatním.
Všichni zasalutovali.
Bylo to vtipný, a tak mi menší výprsk unikl.

Potom už jsme šli směrem ke škole.
Cesta nám trvala tak 15-20 minut. V téhle době jsme si s Liz povídaly o našich zájmech apod. a Henry si každou chvíli musel kvůli tomu zacpávat uši.

"Ne! Jen prosím to ne!"

Říkal to pokaždý když přišla na řadu Liz.
Tu to nakonec přestalo bavit a začala ho při pochodu mlátit.
Jsou skvělá dvojka.
Gray celou dobu vypadal nějak zármuceně.

Ve škole se ze začátku nedělo nic zajímavého, jen to že se kromě Liz všechny holky postavily proti mě.
Co se dalo čekat, když zjistily, že jsem se s Grayem začala přátelit.
Hold fanynky č.1.

Při zemáku byl vyvolán k tabuli Gray.
Když se se mnou včera vracel domů, bylo nějak okolo 18:00, a říkal, že musí dělat nějaký projekt....

Vůbec jsem se neučil... ajo!
Dneska ráno to sám řekl...

"Takže Grayi... najdi mi na mapě... třeba-"

"Paní profesorko, já se omlouvám... ale-"

Tak a teď  jsem se přihlásila.

"Ano Emily? Co si přeješ?"

Profesorka Ginstorová na mě pohlédla. Díky včerejší hodině mě už teď má docela v oblibě a já ji taky. Ze všech předmětů mám vždy výborné známky i když se doma neučím.
Proto jsem 'šprtka'.

"Mohu být vyzkoušena místo Graye?"

Celá třída na mě vyvalila svůj zrak.
Zdá se, že nikoho jiného nenapadlo se pro něj obětovat. Ani jeho fanynky.
Gray na mě upřel svůj nechápavý pohled.

Profesorka se na mě zdvořile usmála. Nebyla zlá, ale všichni ostatní ji nenáviděli kvůli údajně těžkým písemkách...

"No, mě to nevadí. Ale nevím jestli to nevadí Grayovi."

Významně pohlédla na Graye s úsměvem na tváři.

"Ani v nejmenším."

Usmál se a šel si sednout.
Když jsme se míjeli, zašeptal díky a sedl si na své místo.

Dostala jsem za jedna. Jak jinak.
O přestávce ke mě přišla paní dokonalá a její garda.

"Co sme ti včera řekly?!"

Zase začala Sarah.

"Vy jste něco říkaly? Že si na to nevzpomínám...."

Neměla jsem na ně náladu, tak jsem se radši přesunula za ostatními do další třídy.

Zbytek dne probíhal celkem hladce.
Zase jsem po škole na své lavici našla zmuchlaný kus papíru ale zahodila jsem ho.

Vyšla jsem ze školy a vidím ho tam.

"Yo! Čekal jsem na tebe!"

Gray na mě čekal...

"Liz a Henry museli, jinak domů chodíme vždy spolu!"

Tohle jsou praví přátelé, které jsem si vždy přála...
Z přemýšlení mě vytrhl jeho hlas-

"A teď, když tu jsme sami mi řekni pravdu o včerejším incidentu."

Tohle bylo poprvé a naposled kdy jsem to slyšela....
tuhle větu...
"Řekni mi pravdu"