I am FINE

I should just go away

Málem jsem na něj zapoměla..

"Nemám na tebe náladu Petere. Měl by sis ty svoje psíky vychovat. Jsou to pěkní grázlové, to ti teda povídám."

Nebudu se s tebou bavit ty...

Měla jsem na jazyku tolik sprostých slov, ale ani jedno z nich nebylo přesné.

"Taky tě rád vidím."

"Asi se budeš divit, ale já tebe ne."

Gray se střídavě díval na mě a na Petera.

Hlavně se na nic neptej. Hlavně se na nic neptej. Hlavně se na nic neptej...!

"Emily? Kdo to je?"

Tak nic...

Nechtěla jsem mu to tady vykládat před publikem, tak jsem to vzala hezky polopatě.

"Ale nikdo... jdeme."

Zavelela jsem a my se vydali pryč. Gray mi posílal nechápavé pohledy, ale já se je prozatím snažila ignorovat.

"To není moc milé chování šprtko!"

"Tohle chování se k tobě více než hodí, nemyslíš?"

A s touhle větou jsme opustili pouť. Běželi jsme ještě o pár bloků dál, aby nás nemohli dohnat. I když pochybuju, že by nás tihle inteligenti vůbec pronásledovali.

"Emily... už mi povíš, kdo to byl?"

Podívala jsem se na stále zmateného Graye, který byl celý nedočkavý odpovědi. Sklopila jsem hlavu a promluvila.

"Někdo z mé úplně první školy..."

"Na kamaráda nevypadal..."

No nepovídej...

Ublíženě jsem se mu podívala do očí a pak opět sklopila zrak k zemi.

"Měl jsi potěšení se setkat s mým úplně prvním šikanátorem."

Začal se na mě vyděšeně koukat, teda dokud se jeho obličej neproměnil v slzavé údolí. Do toho z něj začal čišet vztek a nenávist.

Přesně jak jsem čekala..

"Proč jsi to neřekla? Byl bych mu jednu vrazil..."

"Právě kvůli tomu."

Falešně jsem se usmála a začala ho objímat. On mi objetí hned opětoval se slovy:

"Já tě ochráním... ať to stojí co to stojí... ochráním tě, i kdyby mě to mělo stát krk!"

"Hlavně jen to ne..."

Jednou jsi přece o něj už málem přišel...

Když mě doprovodil domů, na rozloučenou jsem mu dala pusu na tvář.

"C-co tak najednou?"

"Nevím... cítila jsem se na to..."