I am FINE

Don't believe everything you read

Z pohledu Graye

Neustále... ale opravdu neustále si v hlavě projíždím konverzaci s jejími rodiči... když jsme ještě byli v nemocnici...

___________________________

"Těší mě. Jsem Marley Dasnová, Emily mamka. Ty budeš určitě Gray."

Přijal jsem její ruku a kuňknul něco jako "také mě těší". Ona se jen lehce zasmála a propustila před sebe svého manžela.

"Já jsem Frederic, ale můžeš mi říkat Fred."

"Děkuji."

Přijal jsem i jeho potřesení rukou.

"Daniel nám toho o tobě hodně řekl. O tom, jak jsi jí pomohl a tak... jsme ti za to velice vděční."

Na to mě objal a já znova ucítil nepříjemně mokro v očích. Včas jsem to ale zastavil a jen odpověděl.

"Ale teď jsem ji nedokázal ochránit..."

"Grayi.. to není tvoje chyba, zlato..."

Přešla ke mě mamča a začala mě objímat. Znovu jí začaly téct z očí slzy, ale tomu očividně nevěnovala pozornost.

"Udělal jsi toho pro ni dost... teď už nám nezbývá nic jiného než doufat..."

Přikývl jsem a ona mě pustila. Když tak učinila, všiml jsem si papírů, které držela v ruce.

"Co to je?"

Ona se podívala směrem kam já a trochu cukla.

"T-to jsou výsledky... jak na tom Emily je..."

Ukázala mi to a já si to začal pročítat.

"Ona... takže to kóma je pravda?"

Přikývla a hledala podporu u svého manžela. Ten ji objal a já pokračoval.

"A jak dlouho v něm bude..?"

"Doktoři neví jistě, minimálně několik měsíců..."
___________________________

"Doktoři neví jistě, minimálně několik měsíců..."

... už tohle byla první věta ze stovek dalších, které jsem si poslední dobou sám vymyslel, abych se uklidnil... myslel jsem, že mě to bude bolet méně, i když sám realitu znám...

... nepodařilo se

Divíte se?

Já ne

Protože

Na to co se stalo

Se zkrátka zapomenout nedá

I když si vymyslíte

Nebo i jen přečtete

Celou sérii knih plnou lží

Nezapomenete na realitu

Vrátíte se do ní i když nechcete

Původně jsme to s Em u knih nesnášeli...

Teď bych udělal cokoliv, jen abych to mohl vrátit