I am FINE

Now what...?

"Kdy vyjíždíme?"

Gray přede mnou stál jak tvrdé Y, nehnul ani brvou a koukal na mě, jak na blázna.

"T-to myslíš vážně?"

Kývla jsem hlavou dřív, než jsem si to stačila znova promyslet a tím pádem i rozmyslet.

"Jo, myslím."

Opatrně, ale pevně mě obejmul. Objetí jsem mu během pár okamžiků vrátila. Ticho narušil jeho hlas.

"Proč jsi změnila názor?"

"Hele... ani nevím..."

Je mi prostě všechno už úplně jedno...

Po chvíli mě pustil a pohladil po tváři. Soucitně se na mě se smutným úsměvem díval. Pousmála jsem se.

"Skutečně to je v pořádku Grayi... jen si promluvíme a bude."

Úsměv vmžiku změnil na rovnou úzkou čáru.

"Nemyslím si, že se s tebou chce setkat jen kvůli tomu, aby si kamarádsky pokecala.."

"Hele, tak blbá nejsem ani já."

Řekla jsem trošku pobaveně a prošla kolem něj na chodbu. Po chvilce jsem dopověděla.

"Ale musím se s tím smířit a řešit jen přítomnost..."

Usmála jsem se a sešla dolů. Gray byl hned za mnou. Vešla jsem do obýváku, kde byli všichni ostatní rozložení po nábytku, který se tam nacházel.

"Tak lidi.. Gray mi neodpověděl.. kdy vyrážíme?"

Podívali se na mě s vykulenýma očima. Já těma svýma jen protočila.

"To mi nikdo nedokáže odpovědět?"

Nakonec to byl Henry, kdo se ujal slova. Probral se z tranzu a odkašlal si.

"N-no.. pokud tedy chceš jet, tak můžeme vyrazit kdykoliv.."

"Super! Tak mi dejte vědět, až se připravíte."

Usmála jsem se a z obýváku přešla do kuchyně. Dopila jsem pomerančový džus, který jsem předtím nechala na lince.

"Em.. fakt si jsi tím jistá?"

Trochu jsem protočila očima, když jsem za sebou uslyšela Grayův hlas. Koukla jsem na něj.

"Ano, jsem Grayi. Kolikrát ti to mám ještě říct?"

Povzdechnul si a jemně mě políbil na tvář.

"Dobře Em.."

Usmála jsem se a dala mu motýlí polibek na rty.

"Tak dělejte vy hrdličky! Čeká se jen na vás!"

Zakřičel Daniel. Popadla jsem Graye za ruku a odtáhla ho na chodbu. Obuli jsme si boty, zatímco ostatní tam už byli oblečení.