I am FINE

Payback

Odhodila jsem ten obrázek neznámo kam a vběhla do koupelny. Opláchla jsem si obličej ledovou vodou a podívala do zrcadla. Červeň z mých tváří pomalu vymizela.

Díky bohu...

Vrátila jsem se do svého pokoje a podívala se na čas.

"5:31... děláte si srandu?!"

Co budu takovou dobu dělat?!

Jasný. Každý normální člověk by se nejspíš vrátil do postele a zase usnul... Jenže, dámy a pánové, já nejsem normální!!! Jakmile se jednou probudím, už znova neusnu!!

Zapla jsem si mobil a koukla na počasí. Pršet nemělo, jen zataženo.

Škoda...

Protože jsem nevěděla co dělat, myslela jsem, že si přečtu nějakou knížku. Jenže, jen co jsem se přibližovala k mé hromadě, se jménem 'knížky, které jsi musela koupit, máš je už několik měsíců ale moc se ti je nechce číst', jsem dostala geniální nápad, jak se pomstít Grayovi.

Vrátila jsem pohled na mobil a znova ho popadla. Vytočila jsem číslo jisté osoby a čekala. Po asi 10 minutách se mi konečně ukázalo přijetí hovoru.

"Zlatko... víš že tě mám ráda, ale volat mi takhle brzo... nemyslíš si, že jsi nějak až moc krutá?"

"Promiň Liz, ale já nutně potřebuji tvoji pomoc!! Musím udělat nějakou odplatu Grayovi a já dostala skvělý nápad!!!"

"... A co ti udělal tak hroznýho, abys kvůli tomu volala mě?"

"No... napsal něco úchylnýho... hodně úchylnýho... a ty přece víš jak tyhle věci nesnáším.."

Na to se jen zasmála a náhle byla plná života.

"Ahaaa!!! Už vím co chceš udělat!! Jen co se ustrojím a zabalim jsem u tebe! Čekej mě přibližně za půl hoďky, Ok?"

"Díky moc Liz."

"Pro tebe všechno má nejdražší!"

Poté zavěsila.

Půl hoďky... že bych se aspoň trochu připravila?

Abych vás uvedla do děje... Měla jsem v plánu se pro jednou udělat krásnou. No, hezká jsem furt (ego up), ale pro tentokrát jsem chtěla donutit Graye se začervenat před celou třídou. Já na tyhle věci ale vůbec nejsem, takže jsem potřebovala Lizinu pomoc nejen s výběrem oblečení, ale i s tím patláním na obličej.

Zatímco jsem čekala na Liz jsem si umyla vlasy, vyfenovala je a učesala. Pak jsem si dala i snídani a najednou někdo zazvonil u dveří. A ten někdo byl-

"Ahojky zlatko! Tak se pusťme do toho!!"

Spustila nadšeně a stoupala mě směrem k mému pokoji. Tam mě usadila na mou postel a začala mi prohrabovat šatník.

"Blbý. Nehodí. Blbý. Normál. Fuj! Co to máš?! Blbý..."

Pak jsem tak nějak vypla, dokud teda nezačala jančit nad nějakým tričkem.

"Ó můj bože!!! Tohle si musíš vzít!! Má přesně barvu tvých očí!!! Ani jsem nevěděla, že něco takovýho máš!"