O pár hodin dříve...
Z pohledu Adriana
Já ho snad zabiju...
Říkal jsem si v duchu, protože si Gray jaksi neuvědomoval, že v tomto domě jsou i jiní lidé než on. A už vůbec ne to, že jim sluch ještě pořád slouží.
Je 5 hodin ráno!! Co mu šibe?!
Už asi od půl pátý tam dělal hrozný randál. Nejspíš se prostě vzbudil dřív, ale nevím co se muselo stát tak vážnýho, aby pomalu ale jistě probouzel celej dům.
Tak! A jdu za ním!!
Rozhodl jsem se a tak i udělal. Vylezl jsem ze svých teplých peřinek a vyšel směrem k jeho pokoji. Zaklepal jsem na dveře a hluk najednou ustál. Pomalu se dveře pootevřely a on z nich vykoukl.
"D-dobré ráno..."
Jaký dobrý ráno?! Jenom ty si tak šílenej, abys vstával tak brzo, i když chodíš spát nejdřív tak v jednu...
Uklidnil jsem se a zeptal se ho:
"Bré i tobě... co tu vyvádíš? Jestli nepřestaneš vzbudíš ostatní..."
"Promiň.."
Poškrábal se po hlavě a pozval mě dovnitř do pokoje. Jen co jsem vstoupil zavřel dveře a posadil se na zem. Já udělal to samé. Pak přede mě předsunul nějaký kus papíru. Otočil jsem ho a já málem dostal zástavu.
"T-t-to je..."
"Jde poznat, že to je Emily?!"
Rozzářily se mu oči nadšením když zjistil, že poznávám o koho jde. Sice to zatím byl jen náčrt, ale byl na něm vidět upřímný úsměv, který je u Emily vzácností sám o sobě.
"Tak řekni!"
Naléhal. Já se na něj jen usmál a podal mu ten výtvor.
"Je to nádhera..."
On se sám pro sebe usmál a zase začal štrachat v krabicích, které byly rozmístěné po celém pokoji.
Díky bohu že si mám kam sednout...
Ohlédl jsem se po něm a pořád si něco nesrozumitelného mumlal.
"Ty něco hledáš?"
"Ne asi Sherlocku..."
Na to jsem se jen mírně naštvaně nafoukl.
Jak vtipné..
"A co hledáš?"
"Hledám akvarelový pastelky, které mi jednou kupovala k narozeninám... chci je použít. Je tam jedna barva připomínající její oči..."
Tak on od ní něco dostal...
Nad tím jsem jen zavrtěl hlavou a ptal se dál.
"A ona má snad dneska narozeniny nebo co? Proč na to tak spěcháš?"
"Ne, na narozeniny chystám něco většího! Tohle bude mít k svátku, spolu ještě s jednou věcí... má ho zítra, a akverelky dlouho schnou..."
ČTEŠ
I am FINE
Teen FictionSmutek, strach, zášť, zlost... tyto a ještě další pocity se mohou jednoduše skrýt. Stačí jen říct "Je mi fajn" a je to, jako kdyby vůbec neexistovaly...