O pár minut dříve...
Z pohledu Graye
Musel jsem od Em odejít dřív, protože mám udělat nějakou divnou mapu na zemák. Zapsat do toho různé statistické hodnoty a podobný kraviny. Chtěl jsem to dělat u ní, jenže mi to zakázala.
Mě se nechceee...
Postěžuju si a už se blížím k našemu rodinnému domku. Najednou jsem si všiml známé černé motorky před bránou.
Že by...?
Opatrně jsem vlezl dovnitř, ale to jsem netušil, že mé doteď nevinné uši zaznamenají jednu nezapomenutelnou věc:
"Ah ano...!"
Jako počkat... ne... to nemůže být Adrian... nebo může?
Sundal jsem si potichu boty a začal vycházet schody do druhého patra.
"Danny já... já už budu...."
JAKOŽE CO?!?! Myslel jsem aspoň, že tu bude s nějakou holkou... vždyť Em rád měl... nebo ne?
Zatřepal jsem hlavou ze strany na stranu a položil svou dlaň před mou pusu.
To je stejně jedno! To ale fakt dělá- no... to.... prostě tu věc s Danielem?! Jak dlouho se vůbec znaj proboha?!
Přesunul jsem se blíže k Adrianovu pokoji a zjistil, že má dveře otevřené.
Může si za to sám...
Nakoukl jsem dovnitř a hned zase vykoukl.
To... to jsem neměl vidět...
Rozdýchal jsem se, ale stále byl zády přitisklý na stěnu. Najednou bylo ticho. Chvilku jsem tam jen stál a pak opět koutkem oka nakoukl. Leželi tam vedle sebe a celí spocení pomalu oddechovali.
"M-miluju tě... Danny..."
"Já tebe taky princezno..."
PRINCEZNOOOOO?!?!
TO NENEEEEEEEE!!!To už jsem nevydržel. Vešel jsem dovnitř s úsměvem na tváři a založenými rukama na hrudi.
"No teda, tak to jsem nečekal, že Emily je věštkyně!!"
Prohlásil jsem a oni na mě vyděšeně civěli.
Dobrý... deku na sobě maj... dobrý... díky bohu...
"G-g-g-grayi?!"
Řekl trochu přiškrceně stále zaskočený Adrian.
"Ahoj Danieli. Vidím, že se ti u nás líbí."
Usmál jsem se na našeho hosta a Adrianovi daroval pohled typu "Toto mi vysvětlíš." On zahanbeně sklopil hlavu a deku přitiskl blíže k sobě.
"No čus borče! Jo je to tu super! Hlavně když tu mám své koťátko~"
Prohlásil s úsměvem a Adriana si přitáhl k sobě. Ten zrudl ještě víc.
ČTEŠ
I am FINE
Teen FictionSmutek, strach, zášť, zlost... tyto a ještě další pocity se mohou jednoduše skrýt. Stačí jen říct "Je mi fajn" a je to, jako kdyby vůbec neexistovaly...