První, co jsem po probuzení ucítila byla strašná bolest hlavy.
Blbá kocovina...
Promnula jsem si spánky a až pak ucítila, jak mě nějaké silné paže objímaly. Chtěla jsem se kouknout kdo to je, ale pak jsem si uvědomila ještě jednu, zásadnější věc...
PROČ NA SOBĚ SAKRA NIC NEMÁM?!
Byla jsem v tak velkým šoku, že jsem nechtěně vyskočila do sedu a dotyčnému vrazila loktem do obličeje. Otočím se na něj a uvidím Graye, který si přejížděl po nyní poraněné tváři.
"G-G-GRAYI?!"
Přímo jsem zařvala a on měl nejspíš co dělat, aby neohluchnul.
"Dobré ráno i tobě Em..."
Řekl ranním chraplákem, jako kdyby se nic nedělo. Já tam seděla, s dekou na hrudi, abych se aspoň trochu zakryla. Když jsem se aspoň trošku uklidnila, podívala jsem se mu hluboko do očí.
"Grayi, řekni mi, co se včera stalo?"
Šlo vidět, jak ho zamrazilo. Podrbal se na zátylku a provinile se na mě podíval.
"N-nevím jestli bych měl..."
"Dělej. Řekni mi, co se stalo. A dopodrobna. Je ti to jasné?!"
Naprosto zrudl a sklopil pohled.
"K-kolik si toho pamatuješ?"
Zapřemýšlela jsem.
"No... jako poslední asi to, jak jsi mě sem přenášel... nebylo mi dobře... a to je všechno."
"To je horší, než jsem čekal..."
Uchechtnul se a prohrábl své bílé vlasy.
"Prostě... zčistajasna ses mi před očima proměnila... no a potom jsi chtěla... no... chtěla... to.. a tak jsme to to... to udělali... no... to... prostě to... no... chápeš?"
"Počkej počkej počkej... co myslíš tím "to"?"
Nejspíš vím, jaký jazyk se budu učit příště... grayštinu...
"No... prostě TO!"
Rudnul čím dál tím víc. Bylo to vidět ještě lépe díky jeho sněhovým vlasům.
"Ale co "TO"?!"
Jsem skutečně tak blbá, že to nechápu?
"Prostě jsme se spolu vyspali!"
Zakřičel a já ztuhla. Mé uši to slyšely, ale mozek to nepobíral.
To rly...?
"... o tom se nesmí brácha dozvědět..."
"Proč?"
Podívala jsem se na něj s ironickým úsměvem.
"By tě zabil."
"Jo... nad tím jsem taky přemýšlel..."
Uchechtl se nervózně a já se musela zasmát.
"Tak tohle je ujetý... už nikdy nepiju..."
"A Em? Ty mě nezabiješ?"
Podívala jsem se na něj nechápavě.
ČTEŠ
I am FINE
Dla nastolatkówSmutek, strach, zášť, zlost... tyto a ještě další pocity se mohou jednoduše skrýt. Stačí jen říct "Je mi fajn" a je to, jako kdyby vůbec neexistovaly...