I am FINE

The present

-přítomnost:

Celou dobu, co jsem mu tento příběh vyprávěla se mi šíleně klepal hlas. Více jsem se zachumlala do té černé mikiny, která mi i po takové době byla stejně trochu větší.

Heh... Nikomu jsem nikdy neřekla o tom, co mi řekl Grayův otec, nikomu jsem neřekla pravdu o Sarah...

Přišlo mi celkem vtipné, že se po 5ti dlouhých letech takhle svěřuji člověku, kterého znám sotva den. Pak jsem ale pokračovala.

"Nadcházející den byl už Gray přesunut na jinou školu, nikdo ale nevěděl jakou. Učitelé nám to říct nechtěli a my ztratili veškerý kontakt s ním. Jeho facebook se nám všem zablokoval a nakonec zrušil. Při pokusu mu zavolat se nám dostavila zpráva o neexistujícím číslu..."

Na Adriana jsem se ani nepodívala, radši jsem zkoumala různé prasklinky v zemi. Abych se uklidnila, začala jsem mačkat své rukávy.

"Jeho rodiče skutečně přetrhali všechny pouta mezi námi..."

Slza mi začala pomalu stékat po tváři. Adriana to nejspíš zaskočilo, protože jsem vedle sebe ucítila pohyb.

Tak on tu skutečně ještě je... a poslouchá...

Tentokrát jsem se na něj podívala a dostavila se mi zástava srdce.

"Ty.... ty brečíš?"

Z očí mu stékaly proudy slz. Kvůli tomu byl jeho obličej celý narudlý a naprosto z něj čišel skutečný soucit.

Jak si jsou podobní...

"J-jak bych asi nemohl brečet?! Ty idiote..."

Začal si utírat slzy a po chvilce na mě civěl naprosto rudými očima od pláče.

"A co dál?! Co Henry?! A ta holka... Liz?! Co oni na to?!?"

Když se mnou přestal klepat, odpověděla jsem na jeho otázky.

"Pochopitelně, nebyly z toho nadšení. Byl to jeden z naší čtyřky... a najednou byl pryč. Doteď jsem jim neřekla pravdu o tom, proč odešel... myslí si, že ta změna školy byla hlavně kvůli jeho zdravotnímu stavu..."

Nad tím jsem se jen ironicky zasmála.

"A co Sarah?"

Když to řekl, ztuhla jsem. Ještě víc jsem se schovala do té mikiny a po chvilce začala odpovídat.

"No... ta byla naštvaná... a hodně... chápala totiž, že to byla moje chyba..."

Než jsem pokračovala, natáhla jsem si kapuci přes hlavu, aby mi neviděl do obličeje.

"...začala mě mlátit skoro každý den... Obden bylo minimum... Jen o prázdninách jsem měla více volna... teda pokud si mě nenašla po mé brigádě v restauraci..."

Zhluboka jsem se nadechla a než Adrian stačil cokoliv říct, mluvila jsem dál.

"Jakmile jsme však přestoupili na tuhle střední, byla naše trojka rozdělena, takže jsem skončila se Sarah samotná... první rok to bylo nejhorší... začala o mě mluvit ve škole a ani ne za měsíc jsem byla nejznámější holka na škole. Henrymu a Liz jsem to vysvětlila jako další 'války',  takže no problem..."

U toho slova války jsem si dala pozor, aby to znělo jak ironicky, tak vážně. Pak jsem se jen uchechtla a koukla do jeho obličeje.

"Mám pokračovat?"

On jen polkl a na souhlas kývl. Já se jen nadechla a udělala to, co po mě chtěl.

"Sarah pak začala být ještě víc oblíbená, zatímco já se stávala naprostým outsiderem. Přestala mě bít, ale nadávala jak jí to jen možnost povolovala... nikdo si ke mě nechtěl sednout ani udělat skupinku, proto pro mě bylo dost velké překvápko, když sis sedl zrovna vedle mě..."