I am FINE

Funfair

Vykulila jsem na něj oči a posílala mu výraz typu To myslíš vážně?

Očividně ho má reakce zaskočila, ale poté jen smutně začal šťourat do svého oběda.

"Byl to jenom návrh..."

Tak to prrrrrrrrrr!

"Ne! Já tam chci!!"

Vyskočila jsem ze židle a zaječela to snad přes celou jídelnu. Skoro všichni se otočili naším směrem, až jsem z toho byla trochu nesvá. Pomalu jsem si opět sedla a trochu načervenalá se podívala na Graye.

"T-to myslíš vážně?"

"Smrtelně."

Usmála jsem se na něj a on mi úsměv hned navrátil. V očích mu byly vidět jiskřičky radosti a na tvářích se mu začaly dělat malé ďolíčky.

"Tak to je super!"

Z tašky začal vytahovat svůj mobil a rychle vyhledal stránku, kde byl vypsaný celý seznam atrakcí.

"Na co chceš jít?"

Um... je hezký, že se mě ptáš.. ale...

"Grayi, já... já ještě nikdy na pouti nebyla... takže ani nevím co je co..."

Začal se na mě dívat jak na zjevení s otevřenou pusou.

No co? Je to vážně TAK divný?

Potřepal hlavou a tentokrát to byl on, kdo tu řval jak na lesy.

"To snad-! Jak to?!"

Dala jsem si prst před pusu jako ukázku toho, že se má ztišit. Opět jsme totiž byli středem pozornosti a to se mi nelíbilo. Hned tak učinil a tentokrát tiššeji dopověděl.

"Ok... takže Henry ani Liz tě z tvého doupěte nedostali... to se musí napravit!!"

Řekl rozhodně a opřel se o opěrátko židle. Já udělala to samé. Po chvilce znova navázal konverzaci.

"Mám jen dotaz.. bojíš se výšek?"

"Ne."

"Klaunů?"

"Ne."

"Dělá se ti blbě, když se hodně a rychle točíš?"

"Myslím že ne."

Nevěřícně na mě kouknul a pak se nervózně zeptal:

"Bojíš se vůbec něcěho?"

Na to jsem ztuhla. Hned mi vyjelo několik věcí, ze kterých mám přímo panickou hrůzu, ale řekla jsem jenom tři z nich.

"Kudlanek, výtahů a mých vzpomínek."

"... cože?"

Upřeně se na mě zadíval a začal o něčem usilovně přemýšlet. Já jsem velice inteligentně začala povídat o tom ohavném hmyzu.

"No kudlanek! Znáš to, ne? Je to nechutný hmyz zelené barvy připomínající mimozemšťana. Po páření partnera sežere a pak..."

"Hele, zas tak blbej nejsem."

Tak prej nic...

Nervózně jsem se zasmála a čekala, jak asi bude jeho proslov pokračovat.

"Jak jako tvých vzpomínek? Myslíš ty, jak tě..."

"Šikanovali? Jo. Víš, je to celkem depresivní..."

Řekla jsem ironicky a vstala od stolu. Sebrala jsem svůj tác a měla se k odchodu.

"Emily... promiň. Já to tak nemyslel.."