I am FINE

Reason why

Z pohledu Adriana
Díval jsem se na ty krásné sněhově bílé vlasy. Měl je trochu delší, než naposledy. Sahaly mu skoro až po ramena. Pak jsem svůj zrak přesunul na pár modrých očí, které mě zaměřovaly jako nějakou kořist. Přišel jsem si najednou tak malý...

"Ještě jednou... zopakuj to...."

Musel jsem pootevřít pusu údivem. Nikdy jsem ho neviděl projevovat žádné emoce. I na normálního člověka, kterým on podle mě upřímně nebyl, to byl až moc velký extrém.

"Jmenuje se Emily Dasnová..."

Jak jsem mu odpověděl, zakymácel se, ale udržel to. Sedl si na zem předemnou a hlavu opřel do svých dlaní.

"To skutečně...?"

Něco si pro sebe mumlal, ale mě spíš zaujalo to, co měl najetého na počítači. Byla to nějaká rozkreslená fantasy postava.

Ale tenhle styl... že by?

"Hele, Grayi? Ty jsi E. G....?"

I přesto, že se utápěl v myšlenkách mi odpověděl kývnutím hlavou.

To je neuvěřitelný!!

Zajásal jsem. Pak mi ale došla i jiná důležitá věc. Nad tím jsem však jen ztuhl a začal si připomínat mou konverzaci s Emily. Hlas se mi opět začal klepat a při mé otázce ztuhl i on.

"Takže... ty Emily znáš, že?"

Opět kývl hlavou s obličejem zabořeným do své mikiny.

"A snažil ses ji, Liz nebo Henryho někdy zkontaktovat?"

Tentokrát se mi dostavilo zavrtění hlavou a následné nasazení kapuce.

Si snad ze mě dělá srandu?!

Tímhle mě skutečně naštval. Já ale pokračoval ve výslechu.

"... proč ne?"

Když ani po několika vteřinách nijak nezareagoval, rozhodl jsem se s ním zatřepat. Reakcí mi bylo odstrčení a jeho následné přesunutí do rohu pokoje.

"Chováš se jak malý děcko! Odpověz!!"

Znova jsem se k němu přesunul a třepal s ním.

"Obdivuju tě už několik let, ale nikdy mě nenapadlo, že jsi ve skutečnosti takový... takový... takový slaboch!!"

Když jsem to řekl, na chvilku zpozorněl. Poznal jsem to náhlým cuknutím jeho těla. Tak jsem pokračoval.

"Byl jsi můj vzor... nejen jako výtvarník... ale dneska jsem z příběhu, který mi Emily řekla zjistil, jaký jsi byl..."

Znovu sebou cukl.

"Byl jsi milý, laskavý, vtipný, přátelský, ochranářský, oblíbený, ..."

Více se zachumlal do mikiny.

"A co je hlavní, byl jsi to ty, kdo v ní probral naději, že v tomhle zvráceném světě jsou stále lidi, kteří se nedívají jen na povrch... ale řeší i to, co je uvnitř... ty jsi byl první člověk, kdo viděl skrz tu její masku spolu s tvrzením, že jí je fajn... "

Slzy se mi draly na povrch, ale já je včas zastavil. Potřeboval jsem teď vypadat silný. Ukázat mu, že jde proti tomu bojovat.

"Ty jsi jako první chtěl vědět pravdu..."

Pustil jsem ho, ale on zůstal v naprosto stejné poloze. Chvilku jsem se na něj díval a pak pokračoval.

"Ještě teď pořád čeká jen a jen na tebe... sice tomu moc nevěří ale doufá, že se jednou znovu setkáte...tak mi prosímtě vysvětli, proč jsi je nekontaktoval?!"