I am FINE

Reunion

Když jsem se druhého dne probudila, nechtělo se mi vůbec vylézt z postele. Ale při vzpomínce na Adrianův slib jsem z ní po chvilce doslova vyskočila. Po dlouhé době jsem si složila povlečení a pak koukla na čas.

"6:07... to vážně? Tolik času..."

Jak jsem přemýšlela co budu dělat, mé nohy mě zavedly do kuchyně. Aby čas aspoň trochu utekl, udělala jsem si palačinky s marmeládou navrch. K tomu jsem si udělala kafe a v klidu se najedla. Znova jsem zkontrolovala čas a tentokrát to ukazovalo 6:49.

No, hned je to lepší!

Vyběhla jsem nahoru a oblékla se. Vzala jsem si na sebe světle-modré tričko, šedé džíny a Grayovu černou mikinu. Párkrát jsem si prohrábla vlasy hřebenem, ale protože byly už krapet mastný, mohla jsem si vybrat.

"Culík, nebo rychle umýt?"

Raz, dva, tři, UMÝT!!!

Sundala jsem si mikinu a vletěla do koupelny. Tam jsem si ty vlasy rychle opláchla a dala na chvilku do ručníku. Po pár minutách jsem ho odhodila stranou a ty vlasy si vyfenovala. Mezitím jsem si připravila svačinu bez oběda.

"Mnohem lepší!!"

Zaradovala jsem se. Znovu jsem se koukla na čas a bylo 7:23.

To je ještě dobrý...

Vyšla jsem z domu a už tam Adrian stál. Když mě spatřil, byl celkem překvapený - vyčetla jsem mu to z jeho vykulených očí.

"Dneska nějak brzo ne?"

"Holt jsem se po dlouhé době měla na co těšit, tak jsem se vzbudila dřív. Měl bys mi být vděčný!"

Nad mou odpovědí se jen zasmál. Já se na oplátku usmála a přemýšlela, co mě dnes bude čekat.

"Emily? Můžu se na něco zeptat?"

"Klidně, mluv."

"... i když to je ohledně Graye?"

Na chvilku jsem zpomalila tempo své chůze.

Nechce se mi o něm mluvit... ale proč ne...

Vrátila jsem se zpět a odsouhlasila mu to pokýváním hlavou. On se jen nadšeně usmál a hleď mi položil první otázku.

"Dobře.. takže, jak je starý? Při nejlepším... datum narození?"

Nad tím jsem se jen pro sebe smutně usmála a bez zaváhání odpověděla.

"Narozeniny má 23.11. Měl odklad, takže je přibližně o rok starší jak my. Teď by mu mělo být 19..."

"Jeho koníčky? Kromě kreslení...?"

"Počítačové hry, fantasy knížky, obecně sport. Nejvíc softbal, fotbal a basket."

Něco si zapsal a pokračoval.

"Oblíbené věci? Jako jídlo, barva apod?"

Nad touhle otázkou jsem se hlasitě zasmála. On na mě jen udiveně koukal, což mi k smíchu napomáhalo ještě víc.

"Zapoměla jsem se zmínit, že byl hrozný jedlík. On miloval všechno jídlo, ale nejvíc sladké. Ale muselo to být domácí, kupované nejedl. Jsem mu jednou udělala 20 obřích sušenek a on je zblajzl za necelý den."

Znova jsem se zasmála a dál odpovídala na jeho otázky. Když jsem do odpovídání sem tam přidala i nějakou vzpomínku, často se zasmál se mnou.

Když jsme přišli ke škole, viděla jsem dvě mávající osoby. Když jsem je rozpoznala, zamávala jsem taky. Šťouchla jsem do Adriana a pošeptala.