I am FINE

New tie

Ka...ma...rádka?

Když to dořekl, nevěřila jsem svým uším. Tuhle větu... tohle slovo... naposledy jsem to slyšela toho dne. Pořád jsem nemohla uvěřit, že se to děje. Chvilku jsem musela být mimo, protože mě Adrian poklepal na rameno, zda jsem v pořádku. Když jsem se vrátila k sobě, praštila jsem se rukou do hlavy. Adrian se lekl, ale já mu řekla, že když se něco takového děje, musím se praštit.

"Tak to jsem nečekal"

začal se smát. Když to řekl, věděla jsem, že ani jemu se nedokážu svěřit, taky by to nepochopil...

"Tak co?"

Zmateně jsem se na něj koukla a pak jsem si vzpoměla, proč jsem byla mimo.

"T-tak fajn. Bu-budeme přáteli..."

zakoktala jsem a zakončila svým úsměvem. Byl rád, aspoň se to tak zdálo.

Další hodinou byla výtvarka. Protože venku pršelo, kreslila jsem školní zahradu v dešti. Docela se mi to povedlo. Adrian kreslil zátiší, které si našel na internetu. Bylo hezky nakreslené, tak jsem se koukla kdo to tam poslal.
Edward Gray... Hrklo to se mnou, s děsem jsem se koukala na to jméno. Spozorovala jsem, že se na mě Adrian se zaujetím dívá, tak jsem rychla odklonila zrak a dala se zpět do práce. Ani jsem si nevšimla, že mi začaly téct slzy, dokud mi jedna nespadla na můj výtvor.

"Jsi... v pořádku?"

Zmatený Adrian nevěděl, co si má myslet.

"Ne-e... to nic... je mi fajn..."

řekla jsem mou tradiční větu, ale dostavilo se mi jiné odpovědi..

"Teď pravdu!"