I am FINE

Great time

Z pohledu Graye

Ráno jsem se vzbudil jako vždy v 6:10. Udělal jsem ranní hygienu a pak se již převlečený vydal po schodech dolů do kuchyně. Rozhodl jsem se udělat snídani jak pro mě, tak pro Adriana, když už jsme se usmířili.

Palačinky by mohly stačit ne...?

Po asi půl hodině jsem je měl hotové a nandával si svou porci. Na stůl jsem téže připravil i marmeládu, med a další takové blbosti.

"Tys vařil? Se divím, že to tu nevybuchlo..."

"Dobré ráno i tobě."

Takhle mě urážet..!

Uraženě usednu na svou židli a začnu do sebe ládovat ten boží dar.

"Tak promiň no."

Prohrábl si vlasy a na to hlasitě zívl.

"Copak copak? Nevyspal ses dorůžova?"

Spražil mě pohledem a sedl si na židli vedle mě.

"No, spal jsem asi jenom 3 maximálně 4 hodiny, takže mě nech dejchat..."

COŽE?!

"Cos dělal?!"

"Říkám klid... Třeští mi hlava jak nevím co... pitomá matika... pitomej Daniel..."

To poslední řekl polohlasně, ale já to i tak slyšel.

"Co udělal?"

Zrudl a tím se i více-méně probral.

"N-nic!"

Koukal jsem na něj jak na zjevení, protože jsem to už fakticky nechápal.

Nejdřív mě chce zabít...

Pak brečí...

A teď se červená?!

JÁ.TO.NECHÁPU!!!!

"...poslal ti snad nějaký porn-"

"TO UŽ VŮBEC NE!!!"

Zakřičel a spolu s talířem plným palačinek vyběhl nahoru. Uslyšel jsem prásknutí dveří a opět byl sám.

Tak prej nic...

Dopoledne bylo naprosto obyčejný, nezajímavý, nudný a nevím co ještě. Jaksi jsem tak trochu zapoměl, že jsme dneska měli psát čtvrtletku z matiky.

Jasně. "Čistě náhodou"...

Počítám s tím, že to nijak dobře nedopadne, takže si nedělám moc velké iluze o letošním pololetním vysvědčení.

Jediná zajímavá věc byla ta, že Sarah nedorazila do školy. Místo ní k nám do třídy vstoupil ředitel s ještě pár učiteli, mezi kterými byl i náš tělocvikář.

"Dobrý den žáci. Rádi bychom si vyslechli vaše názory na vztahy v této třídě. Jsou zde nějaké komplikace?"

Vyptávali se na různé věci. Nejdříve nezmiňovali to, že Em byla šikanovaná, ale když se nikdo neozýval, musel jsem zakročit.

"Prosímvás... dokud neřeknete, že šlo o vážnou šikanu, tak to s nima ani nehne."

Všichni moji spolužáci se otočili směrem ke mě a posílali nechápavé pohledy. Jediné, kdo se na mě ani nepodíval byly právě ty husy, co Sarah někdy pomáhaly.

"Že mám pravdu? Cindy, Meghan, Gabrielo... mám pokračovat?"

V tom momentě všechny jmenované i nejmenované ztuhly a ani se nehly. Pak jsem se obrátil ke zbytku třídy.