I am FINE

Oh really?

Po včerejšku jsem nebyla schopna usnout. Sice jsem ráno vypadala jako zombík, který se akorát vrátil ze záhrobí, ale mě to bylo jedno. Svým periferních viděním jsem téže viděla mé tmavé pytle pod očima na naprosto vybledlé pleti a i to úspěšně ignorovala.

Vytáhla jsem si knížku a se zapnutou lampičkou si chvilku četla. Když jsem měla za sebou celou knihu, začala jsem přemýšlet.

Dnes je sobota, že? A zítra by mě měli pustit domů...

Natáhla jsem se pro svůj mobil na noční stolek a podívala na čas.

7:57... návštěvní hodiny začínají až v 8...

Povzdechla jsem si.

Stejně nikdo není takovej idiot, aby sem přišel tak brzo-

Najednou jsem z chodby uslyšela hlasy.

"Ale pane Edwarde! Ještě nejsou návštěvní hodiny! Slečna Dasnová potřebuje odpočívat!"

Tak prej nic...

"Jsou to jenom 3 minuty! To snad přežijete ne?"

Rozrazil dveře a s úsměvem na tváři se vydal k mé posteli.

"Bré ránko"

Pozdravila jsem ho a on mi to opětoval.

"Dobré i tobě."

Najednou se sem přiřítila i sestra se starostlivým výrazem. Na to jsem se jen usmála a řekla jí, že to je v pořádku. Chvilku váhala ale pak odešla a nechala nás o samotě.

"To mi neuvěříš, čeho jsem byl svědkem!"

Zakřičel jen co se zavřely dveře.

"Hele... já nechci být hluchá..."

"Promiň... ale poslouchej!!"

Usedl si na kraj postele a rukou mi ukázal, ať se k němu nakloním. Udělala jsem jak chtěl a tišším hlasem pokračoval.

"Víš, jak ses ptala na to, zda Adrian někoho nemá?"

Ale ne... on někoho už má... chudák Daniel... moje OTP se rozpadlo... není to canon, ale fanon... to se nemělo stát...

"No?"

"Tak si představ, že jsem včera viděl, jak si to- ... no... jak to říct...?"

Podrbal se ve vlasech a začal se krapet červenat.

Tak TOHO že on byl svědkem..?

"Hele, možná můžu vypadat nevinně, ale ne nadarmo se říká "Nesuď knihu podle obalu", takže pokračuj."

Více se uvelebím a poslouchám.

"No dobře... prostě jsem přišel domů a slyšel divný zvuky vycházející z jeho pokoje... no a tam jsem ho viděl ssssSSSS- TRAM-TA-DA-DÁ!!!!!!!! S DANIELEM!!!"

Otevřela jsem pusu údivem dokořán a koukala na něj jak vyoraná myš.

TO JAKOŽE WHAT?!

"Ještě nikdy jsem tě neviděl takhle zaskočenou..."

Začal se smát jak pako.

"Děláš si srandu?"

"N-ne..."

Smál se tak moc, že nemohl dýchat a plácal okolo sebe jak nějakej retardovanej lachtan.

"Dokaž to."

"Č-čekej..."

Trochu se uklidnil a z kapsy u mikiny vytáhl svůj mobil. Zadal mně známý pin a ukázal mi fotku, která mě donutila mu věřit.