I am FINE

Of course!

"Upřímně doufám, že tentokrát nezakončíš naše setkání slovem nikdy, jako naposledy."

Nemohla jsem uvěřit jak svým očím, tak uším. Nedokázala jsem pochopit, co se to vlastně dělo. Stála jsem tam a nevěřícně na něj zírala.

Dělá si srandu?!

On se mezitím začal červenat a promluvil znovu.

"He-hele... už takhle bylo přes moje síly ti to vůbec říct.. mohla bys mi prokázat menší laskavost a odpovědět dřív, než z toho zkolabuju...?"

Stále držel jak puget s balónky, tak desku s nápisem. Ruce se mu začaly trošku klepat a on rudnout jako rajče.

"P-promiň... asi jsem na to neměl jít tak zhurta... vždyť se vidíme po pěti dlouhých letech! Asi nevíš, co si o mě myslet..."

Hlavu začal sklápět k zemi a já z něj pocítila smutek. Najednou, jakobych se probrala z transu jsem ho popadla okolo ramen, až jsme slítli na zem.

"E-Em?"

Mačkala jsem jeho mikinu a slzičky mi začaly stékat po tvářích.

"P-proč brečíš?!"

Chtěl se mi podívat do tváře, ale já mu to nedovolila. V breku jsem se mu snažila odpovědět, ale hekání mi v tom moc nepomáhalo.

"...jmě..."

"Huh?"

Zvedla jsem hlavu a podívala se do jeho obličeje. Když jsem k němu byla takhle blízko všimla jsem si, jak jeho oči jiskří napětím.

Roztomilý...

Uklidnila jsem se a přestala hekat. I když mi po tvářích stékaly slzy, usmála jsem se na něj a objala okolo krku.

"Samozřejmě!! Kdo jiný by to byl s tebou schopný přežít?!"

Doslova jsem zakřičela a objala ho ještě víc. Zabořila jsem svou hlavu do jeho ramene a celou svou silou mačkala jeho krk.

Divím se, že se mu neláme ve dví...

Po chvilce ticha a bez toho, aby se Gray zapojil do objetí nebo se vůbec pohnul, jsem ho pustila. Trošku jsem poodstoupila a spatřila na jeho obličeji slzy.

Co?

Koukal na mě jako na zjevení s otevřenou pusou a očima vykulenýma až vypadaly, že mu vypadnou.

"Cos to řekla?"

"Huh? Že jo...."

Když jsem mu to musela zopakovat, začala jsem se červenat. Když jsem po své větě odvrátila zrak, rozmrkal se a utřel slzy do rukávu.

"V-vážně?!"

Popadl mě za ramena a přiblížil naše obličeje jak nejvíc to snad šlo. To jsme se už zase červenali oba.

Že bych toho využila...?

Nad tou myšlenkou jsem se jen lišácky usmála a přiblížila se ještě trošku víc.