I am FINE

Half and half

Z pohledu Adriana

2 hodiny ráno... má vůbec smysl jít spát?

Přemýšlel jsem, zatímco jsem se rozjímal po mé velké a pohodlné posteli.
Jakže se mi povedlo zůstat vzhůru?
Sám netuším.

Co budu asi tak dělat?

Videohry?
Ještě někoho vzbudím svým řevem...

Film?
Nuda...

Kniha?
To už by byl lepší ten film...

Učení?
Radši vykoupím celý knihkupectví...

Povzdychl jsem si. Nakonec jsem se rozhodl to nechat být. V myšlenkách jsem si projel dnešní odpoledne. Byl jsem rád, že jsem konečně mohl vidět Em úsměv.

I tak ale na ní bylo vidět jak zeslábla...

Potom co přišel Daniel jsem byl trochu zmatený. Choval se... no, ne divně, ale spíš stydlivě. Nechápal jsem z jakého důvodu by se měl červenat 29letý kluk.

Stejně... jak může být tak starý?!

Pravda, byla ještě tahle věc co jsem nechápal. Na to, že mu bylo skoro 30 vypadal úžasně. Jeho oči měly krásně modrou barvu...

... nad čím to sakra přemýšlíš Adriane?

Zavrtěl jsem hlavou a pokračoval.

Bylo super jak jsem si s ním popovídal v tý jídelně. Sice se večeře nedala skoro jíst, ale díky našemu rozhovoru jsem na tu chuť připomínající gumu, olej a plesnivý sýr úplně zapoměl.

Mluvili jsme o všem. O našich zájmech, o školách, o učitelích apod. Bylo to super na odvedení pozornosti od té negativní energie, která proudila celým mým tělem.

Když jsme dojedli tak jsme šli ven. Tam jsem se ho zeptal, jestli náhodou nemá Em něco s nohama.

Při návštěvě s nima vůbec nehla...

Bohužel se mé domnění potvrdilo a já to začal svádět na Graye. Daniel se ihned naštval a ihned na mě začal zvyšovat hlas:

"Adriane promiň za to co ti teď řeknu, ale... jsi debil. To jsi opravdu tohle řekl Grayovi? Tomu Grayovi co Em zachránil život nejen jednou, ale hned několikrát?! Nechci na tebe zvyšovat hlas... ale uvědom si že to co jsi udělal byla blbost. Jasný... nedodržel slib... ale mohl on za to, že je má ségra tak blbá aby se v noci procházela po městě?!"

Řekl mi svůj názor a mě došlo jak blbej jsem. Když viděl, že jsem začal brečet se ke mně přiblížil. Objal mě a já se po dlouhé době cítil v bezpečí. Nemám tušení proč, ale dokázal mě perfektně uklidnit.

U Em na pokoji jsem to nevydržel a zeptal se téže Graye, který vypadal mou návštěvou celkem zaskočený. I když jsem už odpověď znal předtím, i tak jsem opět prošel předchozí rutinou.

Poté jsem šel ven nadechnout se čerstvého vzduchu, i když jsem tam byl chvíli předtím. Po chvilce tam přišel i Daniel s trochu narudlou tváří. Shodil to na běh ze schodů.

Lhář..

Trval na tom, že mě doveze až domů. Nijak jsem neprotestoval. Jen co jsme byli u branky jsem se normálně rozloučil a už už ji otevíral. Vtom mě ale popadl za rameno a otočil směrem k sobě. Až teď jsem si všiml, že byl asi o hlavu vyšší jak já, takže ještě trochu vyšší než Gray.

"Co je?"

Zadíval se mi do obličeje a pak mě pohladil po havraních vlasech. Nechápal jsem o co mu šlo.