I am FINE

I get it now

"Já tě taky miluju!"

Jen co to vykřikl, celá třída utichla. Všichni se začali dívat naším směrem a očividně se chvilku nezmohli na slovo. Samozřejmě až na Adriana. Ten si ve svý lavici hrál nějakou hru na mobilu.

Ani se mu nedivím...

Pak se k naší lavici přiblížila Sarah a se značnou nervozitou v hlase se jako jediná opovážila promluvit.

"C-co tím myslíš, Grayi?"

No co asi ty huso blbá...

Nejradši bych to řekla nahlas, ale Gray byl už celý nažhavený. Nemohla jsem mu přeci tu radost převzít. Proto jsem si přesedla do pohodlnější polohy a začala poslouchat.

"Co asi? Vždyť jsem řekl co k ní cítím ne? Před vámi všemi, že? Nebo se mýlím?"

"No... to jsi řekl, ale..."

"Co, 'ale'?"

Sarah přemýšlela nad nějakým dobrým argumentem, kterým by Graye umlčela. Jenže, i kdyby se jí nějakým zázrakem povedlo říct něco pořádného, stejně by ho podle mě neporazila. Vypadalo to totiž, že tuhle konverzaci si připravil už nějakou dobu předem.

"Vždyť ona..."

Sarah docházely nápady. Zabořila jsem si hlavu do mikiny a zavřela oči. Zdálo se, že se brzy vzdá, jenže pak řekla něco, co se mnou hrklo.

"Kvůli ní nemůžeš sportovat, nebo ne?"

Cítila jsem její vražedný pohled na mých ramenou. I tak jsem ale hlavu nezvedla. Neukázala jsem jí svůj vyděšený obličej. Ani jsem se nehla. Jen poslouchala. Pak jsem ale přemýšlela, jestli jsem náhodou neměla udělat pravý opak...

"On kvůli Dasnové nemůže sportovat?"
"Co mu udělala?"
"Chudák..."
"On se s ní do něčeho zapletl?"
"Určitě mohl být skvělej na basket..."

"To se stane, když se přátelíš s Dasnovou..."

Už už jsem cítila, jak mi z očí za chvilku vyteče slza nebo dvě, když v tom-

"A dost!!"

Tenhle výkřik mě donutil zvednout hlavu a podívat se Grayovi do obličeje. Už jen z jeho pohledu by jste poznali, že je naštvanej jak nevím co. Ruce držel v pěsti jak nejpevněji mohl, až se začaly klepat. Na jednu z nich jsem mu položila svou dlaň, aby se aspoň trochu uklidnil.

"Hele, klid pane Tajemnej."

Řekla jsem trošku s výsměchem a on to nejspíš pochopil. Uvolnil své zápěstí a usmál se. Pak se otočil zpět na Sarah, která na nás mezitím civěla jak na mimozemšťany.

"Hele, teď mě dobře poslouchej.... Ne, ne jenom ty. Vy všichni mě teď poslouchejte!"

Postavil se a celá třída mu najednou věnovala všechnu pozornost.

"Mám tady pro vás jeden úkol! Popíšu vám jednu situaci a vy mi řeknete co byste udělali, ano?"

Celá třída kývla. Já kývla samozřejmě též. Došlo mi totiž, kam tím asi tak mířil.

"Řekněme... je večer, tma, prší až padají kroupy a jediný osvětlení je pár okolních lamp. Procházíte se se svým crushem a najednou, když chcete přes přechod přejít na druhou stranu silnice, se na vaši milovanou osobu vyřítí auto, které uklouzlo na mokrém asfaltu. Co uděláte?"

Všichni se začali dívat jeden na druhého. Takovouhle otázku nejspíš nikdo nečekal. Někteří nad tím hluboce přemýšleli, jiní si o tom začali povídat s přáteli a zbytek jen na Graye nechápavě čuměl. Po pár minutkách ho to čekání přestalo bavit a tak zase promluvil.