Tajemný ✓

LIV.

Vzal jsem Míšu za ruku a společně šli do kuchyně.

„Tobiáši? To je můj přítel Michal. Míšo, to je Tobiáš, majitel bytu.“

„Ahoj.“
Míša staršímu podal ruku a ten mu ji stiskl a se špatně skrývaným zájmem si mého kluka prohlédl.

„Ahoj. Tak si sedněte, kluci a jezte.“

Učinili jsme tak a chvilku se místností rozléhalo jen cinkání příborů.
Když jsme dojedli, odhodlal jsem se k otázce, která mě pálí na jazyku od chvíle, kdy jsme se s Tobiášem seznámili.

„Ty, Tobiáši?“

„Ano?“

„Jak to teď bude?“

„A co máš na mysli?“

Působí tak roztomile zmateně.
Co? Roztomile? Ne!

„No..ty ses vrátil a já teď jaksi nemám, kde bydlet.“

Všiml jsem si, že i Míša teď zpozorněl. Taky ho to určitě napadlo.

Tobiáš se chápavě usměje:

„Nevidím problém, abys tu zůstal. Mám tu ještě jeden pokoj, do kterého se přesunu. Vy dva asi moji manželskou postel využijete líp, než já.“

Zdá se mi to, nebo při té poslední větě mrknul na Míšu?
Neříkal náhodou, že je pro něj moc mladý?
Pak nechápu, proč tu s ním otevřeně flirtuje..

Míša si všiml mého tvrdého pohledu a stiskl mi pod stolem stehno, čímž mě rozptýlil.

„Já.. děkuji, Tobiáši. Jsi moc hodný.“ vysoukám ze sebe.“

„To nestojí za řeč.“ odtuší, ale stále se dívá na Míšu, který pod jeho pohledem začíná růžovět.
Raději se proto zvedne a prohlásí:

„Jsi vážně moc hodný.
A teď, když dovolíš, máme s Járou něco rozdělaného.“

Chytne mě za ruku a odvádí zpět do ložnice.
Cestou z kuchyně se neubráním otočení se na Tobiáše, který propaluje očima Michalův zadek.

*************************

Dneska mám klidový režim, tak snad bude víc kapitol ♥