CXXXVII.

199 36 11
                                    

Pohled Michala

Mám dojem, že tohle jsem totálně posral..
Až po Járově poslední větě mi došlo, co se se mnou snažil celou dobu řešit.
Jenže já byl slepý a viděl jen to, co jsem chtěl.

Když nad tím zpětně uvažuji, měl pravdu.
To já začal trávit volno ve společnosti kluků.
Domů jsem chodil až večer a nezajímal se o něj.
A teď jsem vlastní hloupostí a žárlivostí ohrozil náš vztah.
Otec je opravdu schopen odloučit mě od Járy, pokud bude mít dojem, že má na mne špatný vliv.
To nesmím dopustit.

Jakmile jsem zpracoval své myšlenky, vrhl jsem se na ten pitomej úkol.
Paradoxně jsem ho měl hotový během deseti minut. Zítra ho odevzám a bude klid.
Počkat! Zítra je přece neděle!
Pokud mě paměť neklame, Jára má volno. Toho musím využít.

Nicméně, co bych měl dělat teď?
Můj přítel si šel nejspíš provětrat hlavu a já zůstal sám.
Už vím, jak mu bylo, když jsem tu nebyl.
Je mi bez něj smutno, tím spíš, že jsem jeho odchod zavinil.

Rozhodl jsem se uvařit večeři, snad ho tím trochu obměkčím.
Udělám špagety. Je to rychlé a dobré.

***

Když mám uvařeno, dostanu ještě jeden nápad, který by mi mohl pomoci.
Rychle vyběhnu z bytu a domu do blízké prodejny.
Mám štěstí, za chvilku zavírají, ale povedlo se mi přesvědčit prodavačku, aby mne obsloužila.

Doma položím dáreček na kuchyňský stůl, společně s krátkým dopisem.
Osprchuji se a jdu si lehnout, abych pro případ, že by to nevyšlo, zůstal ušetřen následků.

Tajemný ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat