Tajemný ✓

CLXI.

Pohled Michala

Bušil bych do něj snad věčnost, kdyby se nerozrazily dveře.

„Co se tu, kurva, děje?!“

Slezu z Dana a otočím se k bráchovi, který zkoprněle zírá na Danův zakrvácený obličej.

„Teď už nic, Tomí.“

Brácha přesune pohled nejdříve na mé ruce, pak na tvář.
Nic neříká a já se začínám bát.

„Tohle bych fakt nečekal, Michale. Dobře, kdyby něco, dosvědčím ti, že spadl ze schodů.“

Úlevně se zasměji.

„Nojo, ale co teď s ním?“ zeptám se a "omylem" podrazím nohy Danielovi, který se pokouší vstát.

„Počkej tu.“ řekne Tom a zmizí na chodbě.

O chvilku později se vrátí, zvedne Dana a přehodí si ho přes rameno.
Společně vyjdeme z pokoje, sejdeme pomalu schody až ke vchodovým dveřím, kde stojí táta s mamkou.

Přikrčím se v očekávání řevu, jaký jsem násilnický bastard, ale žádný nepřijde.
Otec si prohlídne Danův ksicht a uznale na mne kývne.
I mamka se usměje.

„Takže se toho arogantního blbečka konečně zbavíme?“ zeptá se a, aniž by čekala na odpověď, otevře dveře.

„Tohle si vypiješ.“ zašeptá Daniel, když ho brácha postaví na zem.
Ten ho chytne za tričko.

„Chceš ještě? Bůh ví, že ti přes hubu chce dát víc lidí. Tak drž jazyk za zuby a nic už se ti nestane.“ prohlásí výhružně.

Dan vystrašeně zakýve a mlčí.
Brácha ho naloží do auta se slovy, že ho odveze domů.
Sotva jeho auto zmizí ve večerní tmě, s pocitem zadostiučinění se vydám k sobě, kde popadnu čisté prádlo a chci si zajít do sprchy, když mi padne pohled na blikající mobil.
Zpráva od Tobyho.

S radostí, že mi píše, že se třeba Jára probudil z umělého spánku, sms-ku otevřu.
Vzápětí mi telefon z šoku vypadne z ruky..

Toby: Jára upadl do kómatu.

*************************
Prosím, na smrt jsem ještě mladý... xD
♥