Tajemný ✓

CXXII.

Když jsem se do Žďáru stěhoval, naplňovala mne myšlenka, že narozeniny i Vánoce strávím s přítelem.
Nakonec to dopadlo trošku jinak.
Narozky s kamarádem, Štědrý den sice s přítelem, ale jiným, než bylo v plánu.

Dnes je Silvestr a já, unavený, konečně přicházím z práce. Od té doby, co pracuji v obchodě, nemám rád svátky.
Ten každoroční shon, ty nerudné pohledy nakupujících, jejich uštěpačné poznámky, to vše ze mne vysává energii.
Ale už bude zase dobře.
Zítra volno a pak se vše vrátí k normálu.

Šéf mi dnes dal pozdní dárek k Vánocům, když mi podal klíče s tím, že první nájem mu zaplatím až dva měsíce po nastěhování.

Měl bych mít radost, že mám svůj vlastní byt, ale co z toho, že bych tam měl být sám.
Navíc, k čemu mi bude, když chodím s Tobiášem..

Nejsem šťastný.
Mám Tobyho rád, ale lásku k němu necítím. Stále myslím na Michala..
Můj nový kluk se snaží, ale tuším, že ví.
Přesto jej nedokáži opustit, už proto, že tu pro mne byl, když mi bylo nejhůř.
Jsem rád, že ho mám..

„Ahoj, lásko.“ políbí mě na uvítanou, sotva za sebou zavřu.

„Ahoj, Tobí.“ polibek mu oplatím jen nedůrazně, ale on předstírá, že si toho nevšiml.

„Až se vrátíš ze sprchy, oblékni se na ven.“

„Kam se chystáme?“

„Tomáš nás pozval na oslavu k nim.“

Vytřeštím oči.
Vážně po mně chce, abych šel k Pospíšilům a koukal na nový pár, tvořený Michalem a Barčinou kamarádkou?
Pak mi to došlo.
Zjevně doufá, že na NĚJ po dnešku zapomenu.
Tak snad má pravdu..

*************************
Obrázek v médiích..
Nemůžu tomu uvěřit..
Lidi, jste skvělí, moc vám děkujuuuuu♥♥♥♥♥