Tajemný ✓

XCVI.

Pohled třetí osoby

Pětadvacetiletý muž sedí u rohového stolku jeho oblíbené kavárny.
Netrpělivě poklepává prsty, káva mu již téměř vychladla.
Ten, na něhož čeká, má už skoro půlhodinové zpoždění.

Po pár minutách ho konečně vidí vcházet do dveří.
Zamračí se, protože se jeho kamarád drží za ruku s místní servírkou.
S nechutí sleduje, jak si ty dvě hrdličky dají pusu a zatímco ona jde do šatny, on přichází ke stolku.

„Čau, Davide. Sorry, zdržel jsem se s.."

„Vidím!" odsekne David naštvaně.

Tomáš si sedne a nechápavě na něj zírá.

„Co je?"

„Nic! Jen mě sere, že dáváš před kámošem přednost takové pipině."

Tom nadzvedne obočí. Je tu jen pár minut a už by tomu kreténovi dal pár facek.

„Laskavě neurážej moji holku. Vůbec ji neznáš."

David si jen odfrkne.

„Znám tu husu líp, než si myslíš. Je to moje.. nevlastní ségra." řekne s naprostým znechucením.

Jeho společník vyvalí oči.

„Moc podobní si nejste. A není žádná husa. Jestli chceš v těch urážkách pokračovat, odcházím."

„Nojo ježiši. Aby ses nezbláznil. Něco od tebe potřebuju."

„Tak povídej." vzdychne Tomáš, který se, zuby nehty, drží, aby po něm neskočil.

„Jarda si dovolil mě ponížit, tak mu to hodlám vrátit. Zavolej bráchovi, ať za tebou oba přijedou do starého parku. Kolem osmé večer."

„Chceš toho Jardu zmlátit?"

„Něco takového."