Tajemný ✓

XCIII.

Pohled Tobiáše

Koukal jsem na to.
Mnohdy jsem sice raději zavřel oči, ale velkou část té nechutnosti jsem viděl.
Jen kvůli fotkám a také jsem natočil jedno video.

Pak jsem se ale v jednu chvíli potichounku protáhl z ložnice do předsíně, otevřel a hlasitě zabouchl dveře.
Šel jsem rovnou zpátky a docela slušně seřval toho dědka, co si jako myslí, že dělá.

„Ale koťátko, můžeš se k nám přidat.“ prohlásil klidně a já se zachvěl. Fakt slizoun.

„Okamžitě vypadněte, než zavolám policii.“

Zmínka o mužích zákona zabrala a Slaďoušek63 byl v mžiku pryč.
Otevřel jsem okna, abych aspoň trochu vyvětral štiplavý zápach a sedl si na židli, kterou jsem si donesl k posteli.
Čekal jsem, až se David probere.

Než se tak stalo, poslal jsem zprávu klukům, že vše vyšlo, jak naplánovali.
Také jsem Járovi poslal fotky i video, aby měl, pro všechny případy, vše po ruce.
Pohyb na posteli upoutal mou pozornost, tudíž jsem se nahnul a nůžkama rozstřihl fólii.
Přece jen, sám se ten debil neosvobodí.

David otevře oči, chvilku vystrašeně těká očima po místnosti, než pohledem zavadí o mou maličkost.

„T-Toby? Díky bohu, zachránil jsi mě před tím úchylem. Já...“

„Nenamáhej se. Vše, co se tu dnes stalo, bylo naplánované.“

„Co-cože? Jak to kurva myslíš?!“ zeptá se mě ostře a já se uchechtnu.

*************************
Omlouvám se, že včera nevyšla žádná kapitola, ale byl jsem utahaný z práce a popravdě jsem ani neměl náladu psát.
Dnes vám to vynahradím ♥♥♥