Tajemný ✓

LXXXVI.

Pohled Michala

Vztekle sbíhám schody, pod kterými se prudce zastavím.
To, co mi brácha právě prozradil, mě šokovalo. Nečekal bych, že by to dokázal pro někoho udělat.
Zároveň mě to ale nasralo.
Ten zasranej hazl David!
Za tohle se mu pomstím.

Když se konečně rozhoupu a dojdu do obýváku, rodiče už tam nejsou.
Tázavě se kouknu na Járu, který mi pohotově odpoví.

„Tvůj táta šel do hospody a mamka s ním, aby ohlídala, že neudělá žádnou blbost.“

„Ach tak. No, nejsem si jistý, zda by mu v tom dokázala zabránit.“

„Vypadal, že by mu nedělalo problém někomu rozšlápnout ksicht.“ přizná můj přítel, načež se optá, kde je Tom.

„Asi spí. Měl těžký den. Ten blbec z nasrání zašel za Davidem a ten ho donutil splnit jeho podmínku za to, že tě zničí.“

„Cože udělal? Ten kluk se mi zdá.“ protočí můj přítel oči, ale jinak to nekomentuje.
Akorát se zdá být víc naštvaný na toho zmetka.

Zato Tobiáš zbystří.

„Jaká dohoda?“

„To neřeš. Je to Tomášova věc.“ pronese Jára a já se na něj děkovně usměji.

Začneme přemýšlet a probírat všechny možné nápady, jak se Davidovi pomstít, ale nic není tak akorát, a do vězení za brutální vraždu se nikomu nechce.

Znáhla Jára ztuhne a podívá se na mne. Očividně dostal nápad.

„Míšo? Taky ti na seznamce napsal Slaďoušek63?“

Vrhnu po něm rozzářený úsměv.
Mám toho nejchytřejšího přítele.

*************************

Omlouvám se, že teď přibyly kapitoly po jedné.
Zítra se pokusím něco předepsat ;)

EdwardVamp Komentuješ hezky, ale co takhle věnovat mi i hvězdičky? Xd♥