CIX.

236 39 19
                                    

Pohled třetí osoby

Paní Pospíšilová připravuje v kuchyni dort k nakrájení, když k ní přijde manžel.

„Jsem ráda, že je Jára zpátky. Míša se konečně opět usmívá.“

„Pokud zase hned neodjede.“ odpoví její muž skepticky.

Michalova mamka se jen usměje.

„Tys to neslyšel? Zůstává tu. Už natrvalo.“

„Slyšel. Ale uvěřím, až mi ukáže pracovní smlouvu.“

„Však se neboj. Zavolej kluky, bude se krájet dort.“

Petr Pospíšil vejde do obýváku a hledá pohledem svého syna a jeho přítele.

„Tomáši, kluci jsou pořád nahoře?“

„Jo, ještě se nevrátili.“ potutelně se usměje jeho starší syn.

„Tak pro ně někdo skočte, ať přijdou laskavě dolů na krájení dortu.“

Nikdo se ale k ničemu nemá, jen Tobiáš zavrtí hlavou.

„Měli bychom je nechat, aby přišli sami, pane Pospíšile.“

„Nesmysl. Lukáši, skoč pro ně.“

„Jasně, strejdo.“ kývne mladík se špinavě blonďatými vlasy a rozeběhne se ke schodům.

„Snad z toho nebude mít trauma..“ zašeptá si pro sebe Tobiáš, který moc dobře ví, co jeho kamarádi zrovna dělají.

Lukáš zatím dojde ke dveřím Michalova pokoje a bez zaklepání je rozrazí. Avšak na prahu ztuhne.
Bezeslova zírá na bratrancův odhalený, jemně přirážející zadek, jehož majitel se v tu chvíli naklání k nahému příteli a vášnivě jej líbá.

„Máte jít dolů na dort!“ vysype ze sebe, rychle zacouvá a dveře zase zabouchne.

Zůstává stát před pokojem a zrychleně dýchá, aby se vzpamatoval z toho, co právě viděl. Zároveň si v duchu usmyslel, že toho kluka dostane, ať se děje, co chce..

Tajemný ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat