Tajemný ✓

CXXVII.

Pohled Michala

Zatímco si Jára šel promluvit s Tobiášem, já vyhledal Barču, abych jí ze srdce poděkoval.
Nebýt jí, moje Láska by stále byla ve vztahu s jiným a já sám.

Řekla mi, že to bylo to nejmenší, co pro nás mohla udělat po tom, co nám provedl její nevlastní bratr David.

Když se Jára vrátil, ani jeden z nás už neměl myšlenky na nějaké oslavy, takže jsem ho vzal k sobě do pokoje.
Tedy až poté, co jsme mámě a Barče pomohli odnést totálně opilého otce a brášku.
Ti dva se totiž vsadili, kdo vypije víc šampaňského během pěti minut.
Heh, to ráno jim fakt nezávidím.

Když jsme se konečně dostali do postele, bylo půl druhé a my byli příliš znaveni na jakoukoliv akci.
Tudíž jsme se jen svlékli do boxerek a zalezli pod společnou peřinu.

Okamžitě jsem se přitulil k Járovi, který mne zezadu objal a propletl si se mnou nohy.
Jo, tohle mi moc chybělo.

„Járo?“

„Ano, lásko?“

„Jsem rád, že jsme zase spolu. Moc tě miluju.“

Pocítil jsem polibek do vlasů.

„Taky tě strašně miluju, Míšo.
Ty dny bez tebe byly hotové peklo. Teď už jsem opět šťastný. S tebou.“

Zatetelil jsem se blahem a ještě více zachumlal do objetí.
Dnes budu spát klidným spánkem..