Tajemný ✓

CXLVIII.

Pohled Michala

Když za mnou David přišel, ten den již po druhé, krve by se ve mně nedořezal.
Janča mu totiž poslala zprávu, že před Járou prokecla tu flašku.
Nebyla to její vina, nevěděla, že jsem svému příteli lhal.

Ale on se v našich zprávách o ničem nezmínil, ani se na tu akci neptal, prostě nic. Napadlo mě, že čeká, jestli mu to řeknu sám, jenomže já ani nevím, jak.
Nejlépe osobně, z očí do očí, aby viděl, jak mne to mrzí.

Přesto jsem byl další dva dny poněkud mimo a kluků se stranil.
Jasně, že si toho všimli, ale až Dan se mě přímo zeptal, co se mnou je.
Řekl jsem mu to.
Řekl jsem mu všechno o Járovi, o našem rozchodu i návratu k sobě. O našich hádkách.
Nakonec i o tom polibku v alkoholovém opojení.

Daniel byl chápavý.
Pověděl mi, že kluk nebo muž, který mě opravdu miluje, si nechá vše vysvětlit a neopustí mne kvůli jedné puse.

„Alespoň já bych se tak zachoval, Míšo.“ pravil tehdy a pohladil mou tvář.

Ta věta mi nedá spát.
Jak to myslel?
A proč mě pohladil?

Začali jsme se spolu více bavit. Prováděli neplechy a všelijak trýznili naše dozorkyně.
A, ačkoli mi to nedocházelo, sbližovali se.

Celé to vygradovalo poslední večer, spíše noc, kdy už ostatní spali.
Stál jsem venku před penzionem a po dlouhé době kouřil cigaretu, abych si srovnal zmatené myšlenky.
Přišel za mnou, vzal mi cigaretu a sám si potáhl. Pak mi ji vrátil zpět do úst.

„Miluju tě.“ zašeptal, políbil mne na tvář a rychle odešel.

A já si v tu chvíli uvědomil, že jsem v prdeli, protože k němu cítím totéž..