CI.

207 38 9
                                    

Jsou to již téměř čtyři měsíce, co jsem odjel ze Žďáru.
Tehdy jsem Míšovi slíbil, že za ním budu jezdit, ale protože naši prodejnu opustilo pár lidí, je nás zoufale málo a my ostatní si tak vybíráme maximálně jeden den volna měsíčně.

Je to k nevydržení. Nehorázně se mi stýská a vím, že i já Míšovi chybím. Jsem totiž ve spojení s Tobiášem, podle nějž můj chlapec chodí jako tělo bez duše.
Což ostatně potvdil i Tomáš, který mi zavolal, kdy konečně přijedu.

Bohůmžel to není tak jednoduché. Tak trochu jsem nasral hlavního šéfa a jelikož od něj potřebuji jistou laskavost, nesmím ho pokoušet dál.
Dal si totiž podmínku.
Pomůže mi pouze v případě, že si nebudu brát volna.
Celkem hnusný od něj, ale co naplat..

Blíží se konec listopadu, což znamená jedno- Míšovy narozeniny.
Dáreček, který mu hodlám předat osobně, jsem již před pár dny zabalil do úhledného balíčku a teď jen čekám na ten spravný den.

Den narozenin připadá na pondělí, tudíž oslava se koná předchozí sobotu. V ten den ho překvapím a snad i potěším, poněvadž ty dárky mám dva.

Každopádně, už nelze nic vzít zpět. Tedy, možné by to bylo, ale stálo by to hodně..
Nezbývá než čekat a doufat, že mě s tím nevyhodí...

*************************

Překvápko!!!

Tohle mne napadlo, cestou do práce a v mžiku jsem se rozhodl.
Původně jsem plánoval napsat pokračování, ale tohle se mi zamlouvá víc.
Vlastně to jako pokračování brát můžete :)

A ano, věděl jsem to, když jsem psal minulou kapitolu

Tajemný ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat