Tajemný ✓

CXXV.

Věnováno lukas_kadlec

*************************

Michal na mne zůstal koukat s otevřenou pusou.
Vím, že jsem to asi neměl přiznávat, když je se svou holkou šťastný, ale při pohledu do jeho očí jsem to nedokázal zastavit.
Miluju ho tak moc, že si přeji jediné. Jeho štěstí.

Než stačí cokoli odpovědět, vrhám se k Tobymu, jenž stojí dál od ostatních, schovávaje do kapsy mobil.
Sotva si uvědomí mou přítomnost, hned mě políbí a začne nadšeně vyprávět cosi o nějakém kamarádovi, který ho v lednu přijede navštívit.

„Bude samozřejmě celou návštěvu bydlet u nás... Určitě si padnete do oka. Je sice o pár let mladší, ale to tobě stejnak nevadí. Není moc společenský, ale je vtipný, sám uvidíš.. Blablabla..“

Po nějaké době přestávám poslouchat, jak o něm doslova básní.
Skoro násilím táhnu svého přítele ven, kde Tomáš už za pár minut odstartuje ohňostroj na počest Nového roku.

Těsně před půlnocí se všichni semknem do kruhu, Tomáš, Toby a pan Pospíšil drží v rukou připravené lahve šampaňského.

„10, 9, 8..“ začínáme odpočítávat.

Nedá mi to, musím se kouknout na Míšu.
Překvapeně zjistím, že se na mne též dívá.
Hledíme si vzájemně do očí, topíme se v nich a okolí ignorujeme.
Dokud..

„3, 2, 1..Šťastný Nový rok!“ zařvou ostatní, až sebou cukneme.

Jakmile je nám nalito šampáňo, všichni se rozdělí do skupinek a připíjí si na zdraví.
Tedy kromě pana Pospíšila, který si svou lahví téměř vyrazil oko.

„Vše nejlepší do Nového roku, Járo.“

„I tobě, lásko.“ ujede mi a Michal se zarazí.

Neuplyne ani milisekunda a už je u mně a už se líbáme a ignorujeme všechny okolo nás..

Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok..
Tak jsem zvědavý...