CXXXII.

219 40 14
                                    

Sotva jsme zazvonili, v mžiku nám je otevřeno. Za dveřmi stojí poněkud posmutnělý Tobiáš.

„Toby?? Co se stalo?“ zeptá se hned Míša a Toby překotně spustí:

„Tomu neuvěříte. On si nepřivezl bráchu. Jako, jeho brácha se jmenuje Alexander a když do telefonu říkal, že přijede s Alexem, myslel jsem, že myslí jeho. Ale on nepřijel s tímhle Alexem, ale s jiným Alexem.“

Oba dva na našeho kamaráda zíráme jak vyvorané myši. Koutkem oka pohlédnu na Míšu a je vidět, že ani on nepochopil, o čem Tobiáš mluví.

„Toby..řekni nám to ještě jednou a stručně prosím.“

Tobiáš se z hluboka nadechne a tiše hlesne:

„Přijel se svým přítelem..“

Je mi ho líto.
Už když o tom klukovi mluvil, bylo mi jasné, že je pro něj něco víc, než jen dobrý kámoš.
A teď nejenže zjistil, že jeho crush má kluka, ale navíc ho vzal s sebou.
To bude asi dlouhý týden.

„No, pojďte dál, kluci.“ pobídne nás Toby, když se probere ze zamyšlení.

Jen se zujeme, pověsíme kabáty a už nás popostrkává do obýváku.

„Takže, kluci.. Tohle je Jára se svým přítelem Michalem a tohle je Edie se svým..klukem..Alexem.“

Alex, černovlasý mladík s modrýma očima kolem osmnácti, nám oboum potřásl rukou.
Druhý kluk, věkem podobně Alexovi, mě zaujal zelenýma očima a především modrými vlasy. Ne, že by měl obarvenou jen část, on má modrou celou hlavu.

Bez zájmu si prohlídne Míšu, po mně hodí pohled "alá staroch" a dost arogantním tónem prohlásí:

„Koľkokrát ti mám hovoriť, že nie som Edie, ale Edko!“

Tajemný ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat