Tajemný ✓

CLVIII.

Pohled Michala

Z šoku mne vytrhl až Dan.

„No, tak už jsi nám to řekl. Je to smutný, ale my s tím nic neuděláme. Tak, co kdybys zase šel? Něco tu řešíme.“

Tomáš se k Danovi vrhne, ale já jsem rychlejší.
Prudce se otočím a vrazím mu facku.

„Vypadni.“

Daniel na mne nasraně koukne a pak se zvedne k odchodu.
Na prahu pokoje ještě stačí syknout:

„O tomhle si ještě promluvíme.“

Sotva za sebou práskne dveřmi, vzhlédne k Tomovi.

„Odvezeš mě za Járou?“

Chvilku na mě hledí, pak pokýve hlavou.

„Obleč se a jedeme.“

V mžiku vystřelím z postele, zapnu kalhoty, a už jsem u dveří.
Bráška se jen uchechtne a vyrazíme spolu k jeho autu.
Když procházíme kolem kuchyně, zavolá na mne mamka.

„Míšo? Pozdravuj ho..“
Jen kývnu a pokračuji ven.

***

Jakmile dorazíme do nemocnice, běžíme rovnou k sálům.

„Toby!“

Vrhnu se kamarádovi kolem krku.

„Jak se to stalo? Jak je na tom?“

Tobiáš mě neohrabaně poplácá po zádech a začne vysvětlovat okolnosti té nehody, jak se je dozvěděl od policie a lékařů.
Naplno se rozbrečím po informaci, že Jára jel na rande.

Je to moje vina.
Kdybych nebyl kretén a nerozešel se s ním kvůli Danovi, nemusel by nikam jet a nic z toho by se nestalo.

Najednou se otevřou dveře a z nich vyjde nějaký doktor.
Všichni tři se k němu vrhneme a zasypeme jej otázkami.

„Klid, prosím. Vy jste pan Hladký, že? A vy?“

„To je jeho přítel.“ odpoví Toby, načež na něj vděčně pohlédnu.

Doktor na nás chvilku kouká, než řekne:

„Váš přítel je po náročné operaci, během jíž nastala téměř dvouminutová zástava srdce.
Ale zvládl to a nyní leží na Jednotce Intenzivní Péče v umělém spánku.“

*************************
Ňom..
Jdu do práce dřív a asi nebude čas k psaní, takže pokračování očekávejte opět večer ;)
♥