Tajemný ✓

LXXI.

Věnováno @Karcolka_95

*************************

Stojím uprostřed místnosti a bezmocně sleduji, jak Míšu odvádí jeho otec někam pryč.
Co tu budu sakra sám dělat?

Z myšlenek mě vytrhnou tiché kroky.

„Dobrý den.“ pozdravím ženu, která si mě prohlíží s neskrývaným zájmem.

„Dobrý den.“ odpoví a zdá se, že na něco čeká.

„Nabídnete mi ruku, mladíku?“

Lehce se usměji, když zakroutím hlavou.

„Slušně vychovaný muž počká, až mu ruku nabídne žena.“

Překvapeně natáhne ruku, již stisknu a rovnou se představím.

„Petr by se od vás mohl učit.“ řekne a pokyne mi, abych se posadil na gauč.
„Můj manžel.“ dodá při mém zmateném pohledu.

„Ach. Váš muž je jistě galantní, paní Pospíšilová.“

Místností se rozlehne hlasitý smích.

„Jak dlouho ho znáte, Járo?“

„Asi pět minut.“ přiznám s úsměvem a dodám:
„Ovšem někdo, kdo má za manželku Vás, nemůže být negalantní.“

„Lichotit umíte, to musím uznat.“

„Nejsou to přímo lichotky, pokud říkám pravdu.“

Další smích.

„Líbíte se mi. Ale to nemohu říct o vašem věku.“ odtuší a zamračí se.

„To víte, nikdo není dokonalý. Ale znáte to, lásce neporučíte.“

„Milujete Michala?“

„Ano.“ odpovím a kouknu se nejdřív směrem, kterým byl Míša odveden a pak zpět na ni.

„Fakt? A co bys dělal, kdybych se rozhodl, že si má vybrat mezi tebou a rodinou?“

Prudce otočím hlavu.
Jeho otec stojí mezi dveřmi a propaluje mě pohledem.

Odpověď je jednoduchá, i když bolestná.

„Opustil bych ho.“

*************************

Trošku jsem předělal cover..
Snad se líbí :)