Tajemný ✓

LXXIII.

Věnováno Veveveverunecka

*************************

Pohled Michala

Zalomcuji klikou, ale bez úspěchu. On mě tu opravdu zamkl. V mém vlastním pokoji!
Frustrovaně se opřu zády o dveře a vydechnu.

Bojím se o Járu.
Táta nevypadal zrovna mile, když odcházel.
Najednou uslyším ozvěnu křiku.
On na něj křičí!
Otec křičí na mého přítele!

Znovu zalomcuji klikou, i když vím, že je to zbytečné.

*CVAK*

Zámek dveří cvakne a já je prudce otevřu. Za nimi stojí mamka se zvláštním výrazem.

„Běž dolů.“ řekne a já utíkám do obýváku.

Naskytne se mi neobyčejná podívaná.
Otec a Jára stojí naproti sobě, oba rudí v obličeji.
Křičí na sebe..

Otec: „JAK SI DOVOLUJEŠ MĚ URÁŽET?! JAK SE OPOVAŽUJEŠ NAZÝVAT MĚ PRASETEM?!“

Jára: „TAK ZA PRVÉ, JEN JSEM ŘEKL, ŽE ŘVETE, JAK PÍCHLÝ PRASE. A ZA DRUHÉ, VY SE CHOVÁTE, JAK ABSOLUTNÍ IGNORANT!“

Otec: „NEDOVOLÍM, ABY MĚ MŮJ SYN PREZENTOVAL S TAKOVÝM BUZERANTEM!“

Jára: „PRÁVĚ JSTE POTVRDIL MOJE SLOVA. VÁS TOTIŽ ZAJÍMÁ POUZE VAŠE POVĚST. ALE NA ŠTĚSTÍ SVÉHO SYNA SERETE!!“

Otec udělá krok a vrazí Járovi facku. Napřahuje se k další, ale to už skáču mezi ně.

„TATI, NE!“ zakřičím zoufale.

Otec je bez sebe vzteky a napřáhne ruku mým směrem.
Přikrčím se a zavřu oči, ale rána nepřijde.
Otevřu oči.
Jára drží ruku mého otce a já mohu doslova vidět vztek, který z něj sálá.

Zachvěji se, když můj kluk promluví tichým, ledovým hlasem:

„Udeříte ho a já vám zmaluju ksicht, že vás manželka nepozná.“

*************************

Ehm..no..  :)