Tajemný ✓

LVI.

Pohled třetí osoby

Mladý muž nervózně přechází před pokojem chlapce, kterého má tolik rád a udělal by pro něj vše.
No..
Ano, vše.
Jenže se rozhodl, než se obětuje, že si s ním promluví.

Zhluboka se nadechne a zaklepe.

„Dále!“ ozve se z pokoje a Tomáš proto otevře dveře a vstoupí dovnitř.

Chlapec sedí na posteli a culí se na mobil. Když muž vstoupí, vzhlédne k němu a jeho úsměv se rozšíří.

„Ahoj, Tome.“

„Ahoj, Míšo. Máš chvilku? Potřeboval bych s tebou o něčem mluvit.“

„Na tebe vždy. Sedej a mluv.“

Tomáš si sedne, ale mlčí.

„Tak, o co jde?“ zeptá se Míša, možná malinko nervózně.

Starší si odkašle a vychrlí:

„Viděl jsem tě v parku s mužem. Líbali jste se.“

„Ach..“ Míša se zarazí a viditelně posmutní.
„A.. tobě to vadí? Vadí ti, že mám kluka?“

„Co? Ne. Samozřejmě, že mi nevadí, že máš kluka. Ale tenhle je..kolik mu vlastně je?“

„Tomáši..“

„Tak kolik?“

„Je mu 29.“

Tomáš vytřeští oči.

„Zbláznil ses?!“ vykřikne.
„Vždyť je starší, než já!“

„Ale miluje mě. Mám si najít někoho, kdo mě jen ojede a opustí? To chceš?“

„Ne..to nechci. Jsi si jistý, že tě miluje?“ zeptá se, trochu tišeji, mladík.

„Jsem si jistý. Taky ho miluju. Budeš mi přát štěstí? Nebo se mi ho pokusíš zničit?“

Tomáš Michala obejme.

„Pokud je to, jak říkáš..
Ale chci ho poznat. Zítra.“

Michalovy oči se zalesknou slzami.

„Děkuju, bráško, děkuju.“

*************************

Ňom.. :)

Spokojen, Lásko?♥♥♥