Tajemný ✓

CXVIII.

Pohled Michala

Jára naštvaně odešel a já se otočil k Lukymu a, nedbaje bráchy, vrazil mu facku, až se zapotácel.

„Aby bylo jasno, Luky..
Ať se včera mezi námi stalo cokoli, nepamatuju si to a jsem za to rád. Nic k tobě necítím, nic s tebou nechci mít.
A kdybych se neopil, ani bych se tě nedotkl."

Chci odejít z kuchyně, ale bratrancův hlas mě zastaví.

„Byl jsi v takovejch sračkách, že ti bylo fuk, kdo tě ojede."

Se slzami v očích se k němu naposledy otočím.

„Kdybys byl opravdu kamarád, jakým ses dělal, nikdy bys toho nevyužil. A to jsi ještě k tomu moje rodina.." s tím se obrátím a uteču do svého pokoje, kde se s brekem zhroutím na postel.

„Bráško? Povíš mi, co se stalo?"

Smutně zvednu hlavu k Tomášovi, který za mnou přišel.

„Jsem kolosální vůl, Tome."

Brácha si sedne na mou postel a já se mu vměstnám do objetí.
Řeknu mu vše.
Od první hádky s Járou, až ke včerejšímu večeru, kdy jsem to totálně dokurvil.

Když skončím vyprávění, Tomáš mlčí. Beze slova se zvedne a pohlédne na mne se směsicí pocitů ve tváři.

„Máš jsi pravdu. Seš vůl.
Mělo to být překvapení, takový dáreček k Vánocům, ale už je to asi jedno."

„O jakém dárku to mluvíš?"

„Od Tobyho vím, že Jarda byl hodně v práci, aby dokázal, že na to má. Pokud by to zvládl, jeho šéf by mu pronajal byt po Davidovi.
Chtěl si tě vzít k sobě..
Zůstaň doma, ve škole tě omluvím."

Tom odejde a zanechá mě s myšlenkami.