Tajemný ✓

XXXIII.

Okamžitě jsem se k němu rozešel. Pokud vím, tak ta vodka byla ještě včera nedotčená, protože mi ji nabízel, ale já si dal raději víno.

„Davide? Co blbneš, člověče?“

Koukl na mě opileckým pohledem, chvíli zaostřoval, než mu došlo, že jsem to já.

„Járo! Co ta-dy děláš? Myslel jsem, *škyt* že prcáš s tím *škyt* děckem. Hehe.“

Protočil jsem očima.

„Míša není žádné děcko a myslím, že na sex je ještě moc brzy.“

„Ale *škyt* se mnou čekat nemusíš *škyt*. Já tě vojedu klidně hned *škyt*.“

„O tom si nech zdát.“ řeknu a otočím se k odchodu do svého pokoje. Když se tak zřídil, ať se v tom vymáchá sám.

Najednou mě dvě ruce prudce otočí a v příštím okamžiku jsem surově přitlačen ke zdi.
Alkohol mu dodal sílu, neboť mi drží ruce nad hlavou a stojí přitisknut svým tělem na mém.
Nohama drží mé, abych ho zase nemohl kopnout.
Snažím se mu vytrhnout, ale bez úspěchu.

„Davide, vzpama-..“ nestihnu doříct slovo, protože využije toho, že jsem otevřel pusu a narval mi do ní jazyk.

Než stačil má ústa prozkoumat, silně jsem ho kousnul.
Vyjekl bolestí a pustil mě.
S nemalým strachem sleduji, jak vyplivne krev a koukne na mne s vražedným pohledem.
Je zle..