Tajemný ✓

LXXIX.

Asi jsem se přeslechl..

„Cože?? Jakou kurva fotku?“

Tobiáš vytáhne z kapsy kalhot mobil a po chvíli mi ho podá.

„Tuhle..“

Vyjeveně koukám na snímek, na kterém spím a Toby se ke mně tulí a hlavu má položenou na mé hrudi.

Zvednu zmateně zrak, protože absolutně nechápu, jak mohla být pořízena.

„Jak? Kdy?“

„Ten den, kdy Michal odjel. Dal sis víno, pamatuješ? Já.. tak trochu jsem ti do něj přidal prášek na spaní, když sis odskočil do sprchy.
Pak už stačilo jenom počkat, až usneš.“

„Kdo to fotil? David?“ zeptám se a v duchu doufám, že se mýlím.

„No..ano. Járo, já se moc omlouvám. Udělal jsem to pro něj, pro svého přítele. Z lásky k němu.“

„Mlč.“

Zhluboka dýchám. Kdybych se křečovitě nedržel postele, asi bych po Tobiášovi skočil a zabil ho.

„Jemu to zřejmě nestačilo. Chce další.“ šeptám si pro sebe, ale Toby mě slyší.

„Co nestačilo? Járo, proč tě David tak nenávidí?“

„Zeptej se svého.. kluka..“ stále se nedovedu vyrovnat s faktem, že ti dva spolu chodí.

Na jednu stranu je mi Tobyho docela líto, neboť netuší, co je jeho přítel za svini.
V hlavě už se mi rýsuje pomsta a hlavně vysvětlení Míšovi.

„Ptám se tebe.“

„Nedal jsem mu a nenechal jsem se jím znásilnit.“ odtuším a Tobiáš vytřeští oči.

*************************

Dnes celkem pozdní kapitola.
Konečně jsem vydal díl knihy, kterou jsem pozastavil v květnu :)
Achjo.. Pro někoho je dnešek posledním dnem týdne, pro mne posledním dnem dovolené.. :(
♥♥♥