Tajemný ✓

LXX.

Věnováno TeoFromRB

*************************

Pohled Michala

Otec na mne upřel svůj pohled a položil první otázku.

„Takže..
Jak jste se seznámili?“

„Na jedné seznamce. Líbily se mi jeho fotky, tak jsem mu zkusil napsat.“

„Jak to bylo s tím tvým věkem?“

Povzdechnu si, protože na tohle už se mě ptal.

„Řekl jsem mu, že občanku mám. Myslel si, že je mi přes osmnáct. Když mě pak viděl a já mu řekl pravdu, utekl.“

Otec se na mě nechápavě koukne.

„Utekl? Proč?“

„Protože zjistil, že ještě nejsem plnoletý.“

„Hm, dobře. A jak je teda možné, že jste ..spolu?“

„Protože mě miluje?“ optám se ironicky.

„Nebuď drzej!“ zvýší hlas a já se přikrčím.

„Fajn. Teď chci vědět..“ odmlčí se.

„Co?“

„Ubližuje ti? Nutí tě k něčemu?“

„Cože?“ vyprsknu smíchy nad tou absurdní otázkou.

Otec se ale nesměje. On se ptá vážně!

„To myslíš vážně, tati?“

„Odpovíš mi, nebo ne?“

„Nikdy mi neublížil a do ničeho mě nenutí.“

„Já slyšel něco jiného.“ zarazí se. Tohle očividně říct nechtěl.

„Slyšel?? Tobě někdo nakecal nějaké kraviny a tys jim uvěřil?“

Otec vstane a začne přecházet po pokoji.

„Ten 'kluk' se mi prostě nelíbí. Je pro tebe starý.“

Vstanu také a podívám se otci do očí.

„Ano, je starší. Ale díky tomu je rozumnější a ví, co od života chce.“

Mlčí.

„Víš co? Jestli chceš, abych byl šťastný, přijmi ho.“

Už to vypadá, že povolí. Pak ale rysy v jeho tváři opět ztvrdnou.

„Zůstaneš tady.“

Odejde, bouchne dveřmi.

CVAK.

On mě tu zamkl???