Tajemný ✓

XCV.

Konečně jsme dočkali.
Před pár minutami jsem od Tobyho obdržel video a asi patnáct fotek.
Upřímně, byl to hnus. Ale tak nějak jsme cítili, že si to ten bastard zaslouží.

Zrovna jsme leželi v Míšově posteli a jen tak se k sobě tiskli, nohy propletené.
Nic moc jsme nedělali, jen si užívali blízkosti toho druhého.
I když..
Zrovna jsem se naklonil, že svého přítele políbím, když do pokoje, bez zaklepání, vtrhl Tomáš.

„Ten panchart mi napsal, že se chce ještě dneska sejít a promyslet novou strategii proti vám.“ vychrlil ze sebe jedním dechem.

Míša na mě koukl s vyděšeným výrazem.

„Myslel jsem, že dá pokoj..“

„Zřejmě se chce pomstít. Jenže, my máme nezanedbatelnou výhodu.“

„Jakou?“ zeptali se oba kluci naráz a já se musel uchechtnout. Bráchové se nezapřou.

„Tomáše. On přece neví, že ty víš a že my víme.“ dodal jsem při pohledu na jejich zmatení.

Tomáš si sedl k nám na postel a zadumaně hlesl:

„A co teda uděláme?“

Můj výraz ztvrdl.

„David zjevně nevěří Tobymu o těch fotkách, o videu nemluvě.
Jsem si jist, že se tě, Tome, pokusí přemluvit k mému zmlácení.“

„To mu nedovolíme! Že ne, brácha.“ vykřikl polohlasně Míša, načež jsem jej políbil na tvář.
Tomáš pokýval hlavou na znamení souhlasu.

„Teď už vím, jak to s Michalem myslíš. Jasné, že bych tě nezmlátil.“

Vděčně jsem na něj pohlédl, ale pusu mu nedal, což mu jistě udělalo radost.

Zamyslel jsem se a došlo mi, co udělat, aby nám už dal pokoj.

„Pokud bude David trvat na zmlácení, měli bychom mu to dopřát. Ačkoliv nejsem zastáncem násilí, jemu dám přes držku s nesmírnou radostí.“

Usmál jsem se na kluky a oni mi úsměv poťouchle oplatili.